Sciencemag.cz
Doporučujeme
Astronomové objevili rádiovou galaxii o délce nejméně 16 milionů světelných let. Jedná se o dosud největší známou strukturu vytvořenou galaxií. Objev zpochybňuje některé z našich modelů, které popisují růst galaxií.
V centru mnoha galaxií se nachází superhmotná černá díra, která zpomaluje zrod nových hvězd, a silně tak ovlivňuje životní cyklus galaxie jako celku. Černá díra může vytvořit dva proudy, které stavební materiál pro mladé hvězdy vyvrhují z galaxie téměř rychlostí světla. Při tomto bouřlivém procesu se hvězdný prach zahřeje natolik, že se změní na plazmu a září v rádiovém spektru. Mezinárodní tým vědců z Leidenu Hertfortshire, Oxfordu a Paříže nyní takové záření zachytil pomocí nizozemského dalekohledu LOFAR.
Snímek dvou plazmových výtrysků je výjimečný, protože astronomové dosud nikdy nezaznamenali tak velkou strukturu tvořenou jedinou galaxií. Objev ukazuje, že sféra vlivu některých galaxií sahá daleko za jejich přímé okolí. Jak daleko přesně? To jde těžko určit. Astronomické snímky jsou pořizovány z jednoho úhlu pohledu (v tomto případě ze Země), a proto neposkytují informace o „hloubce“. V důsledku toho mohou vědci změřit pouze část délky radiové galaxie (respektive příslušný průmět). Ale i tato spodní hranice, více než 16 milionů světelných let, je skutečně obrovská, srovnatelná se stovkou Mléčných drah umístěných za sebou.
Celá struktura se od nás nachází tři miliardy světelných let daleko. Navzdory této ohromující vzdálenosti se rýsuje na obloze stejně velká jako Měsíc. To, že rádiové oči dalekohledu LOFAR spatřily obří objekt až teď, je způsobeno tím, že září relativně slabě. Bylo třeba existující snímky různě spojovat a zpracovávat tak, aby vynikly i jemnější vzory.
Vědci objekt pojmenovali Alcyoneus. Alkyoneus byl v řecké mytologii nejsilnější z Gigantů, synů Urana (v jiné verze Tartaru/a; v případě otcovství Urana by šlo už o bytosti vytvořené z jeho krve po známé epizodě se srpem) a Gaie. Alkyonea během vzpory Gigantů proti olympským bohům zabil Herakles.
Celá struktura podle průvodní tiskové zprávy možná prozrazuje informace o těžko pozorovatelných vláknech kosmické sítě. Současný vesmír má podobu jakési pavučiny, sítě vláken a uzlů, které astronomové nazývají filamenty (respektive shluky, kupy, clustery…). Galaxie ve vláknech a kupách jsou samy o sobě jasně viditelné, ale detekce prostředí mezi galaxiemi byla dosud úspěšná pouze u kup galaxií – tedy až na několik výjimek.
Dnes předpokládáme, že kosmická pavučina si zachovává svůj tvar, protože přitažlivá síla gravitace je kompenzována tepelným tlakem prostředí ve vláknech a kupách galaxií. Poslední pozorování ukazují, že žhavý hvězdný prach, který tryskající proudy vyvrhují z galaxií, udržuje pavučinu teplou. Centrální černé díry v galaxiích tak přispívají k udržování velkorozměrové struktury našeho vesmíru. To je pozoruhodné už proto, že černé díry jsou ve srovnání s vlákny a kupami velmi malé. Je to, jako kdyby objekt o velikosti kuličky reguloval teplotu Země.
Co způsobilo rekordní délku Alcyonea, to zatím není jasné. Vědci nejprve uvažovali o mimořádně hmotné černé díře, rozsáhlé hvězdné populaci (a tedy velkém množství hvězdného prachu) nebo mimořádně silných výtryscích. Překvapivě se ale zdá, že ničím z toho příslušná galaxie nevyniká. Na struktuře i rádiových galaxiích obecně je tedy rozhodně co dále zkoumat.
Martijn S.S.L. Oei et al, The discovery of a radio galaxy of at least 5 Mpc. arXiv:2202.05427v1 [astro-ph.GA], arxiv.org/abs/2202.05427. Accepted for publication in Astronomy & Astrophysics.
Zdroj: Leiden University / Phys.org
