Sciencemag.cz
Related Articles
Vzhledem k absenci úst se zdá, že buňky získávají živiny absorpcí aminokyselin rozpuštěných v mořské vodě.
V nové studii vědci zdokumentovali přetrvávající životaschopnost amputované tkáně mořské okurky (ostnokožce) po dobu více než tří let v přírodní mořské vodě. Jedná se o první známou zprávu o dlouhodobém přežití – a pokračujícím růstu – odřezané tkáně mimo přísně kontrolované a sterilizované prostředí.
Tento objev zpochybňuje dosavadní předpoklady o možnostech nesmrtelnosti tkání a otevírá zajímavé možnosti i pro medicínu. Mohl by být také použit jako experimentální model pro biologický výzkum, který je široce dostupný, bez etických a logistických problémů mnoha stávajících buněčných linií.
„Zatím se nám nepodařilo vypěstovat nového, kompletního živočicha, ale doslova roky po odebrání této tkáně pozorujeme opravdu ohromující růst a diverzifikaci buněk,“ uvedla spoluautorka studie Rachel Sipler z americké Bigelow Laboratory for Ocean Sciences. „Je to jako u ještěrky, která ztratí ocas. Víme, že některým ještěrkám dorostou nové ocasy; my se zabýváme tím, zda z ocasu může vyrůst nová ještěrka.“
Od poloviny 20. století dosáhli vědci významných průlomů s „nesmrtelnými“ buněčnými liniemi, jako jsou slavné buňky HeLa (lidská rakovina), které lze pěstovat v laboratoři a mohou se neomezeně množit pro dlouhodobý výzkum.
V dřívějších studiích však byly tkáňové kultury udržovány pouze za speciálních podmínek, které jsou přísně kontrolovány a pečlivě udržovány, v prostředí neobsahujícím žádné bakterie ani jiné organismy. Ani tehdy však tkáňové kultury nevykazovaly známky skutečného hojení a růstu, ani si nezachovaly schopnost samostatného pohybu.
Víme, že řada druhů ostnokožců vykazuje působivou regenerační schopnost a zanedbatelné stárnutí buněk. U oddělené tkáně se však dosud předpokládalo, že nakonec podlehne rozkladu nebo odumře. Vědci však v této studii pozorovali, že část odloučené tkáně z trubkovité nožky mořské okurky se ani po několika týdnech nerozložila. Ve skutečnosti se zdálo, že roste.
Vědci provedli řadu experimentů v proudící mořské vodě s tkání odebranou z nožiček, hlavního těla a chapadel tří jedinců druhu Psolus fabricii, což je druh mořské okurky žijící v chladných vodách. Našli důkazy o diverzifikaci buněk, imunitní aktivitě a reorganizaci tkáně. Vzhledem k absenci úst se zdá, že buňky získávají živiny absorpcí aminokyselin rozpuštěných v mořské vodě. I po třech letech, kdy vědci experimenty zastavili a publikovali, byla tkáň stále aktivní. Tato schopnost přežít v komplexním, stresujícím prostředí činí tuto buněčnou linii jedinečnou ve srovnání s jinými tkáňovými kulturami.
„Přírodní mořská voda je z hlediska mikrobiální rozmanitosti asi nejméně čistým prostředím, které jsme mohli pro experimenty použít,“ říká Rachel Sipler. „Toto bohaté prostředí plné bakterií a veškeré organické hmoty kousky mořské okurky ve skutečnosti živilo a umožňovalo této tkáni se hojit a růst.“
Autoři tvrdí, že důsledky pro medicínu a biotechnologie jsou zásadní a nabízejí potenciální uplatnění v celé řadě oblastí, od regenerace tkání až po hojení s využitím antimikrobiálních látek. Otevírá to také nové příležitosti pro biologický výzkum v širším smyslu. Tkáň, kterou se jim podařilo uchovat, vykazuje bezprecedentní schopnost zachovat si svou strukturální integritu a komplexnost. Lze ji snadněji pěstovat v laboratoři a jako bezobratlý organismus nepodléhá tolika výzkumným omezením, což ji činí užitečnou v kontextech, kde existují právní překážky nebo omezená infrastruktura biologické bezpečnosti pro použití lidských nebo jiných buněčných linií obratlovců.
Sara Jobson, Natural tissue immortality: Indefinite survival of sea cucumber explants, Science Advances (2026). DOI: 10.1126/sciadv.aeb1394. www.science.org/doi/10.1126/sciadv.aeb1394
Zdroj: Bigelow Laboratory for Ocean Sciences / Phys.org, přeloženo / zkráceno
