Sciencemag.cz
Doporučujeme
Existuje několik hlavních teorií vzniku peněz: mohly hrát (primárně) roli při místní směně stejně jako pomáhat státům s efektivnějším výběrem daní. Ne snad, že by se jednotlivé možnosti vylučovaly, na různých místech se peníze mohly objevit z různých příčin atp.
Archeolog Mikael Fauvelle ze švédské Lund University se ve své nové práci přiklonil k tomu, že peníze měly (při svém vzniku a v předstátních společnostech) význam hlavně pro dálkový obchod.
Například v rámci vesnice a jejího bezprostředního okolí prý peníze nejsou tolik potřeba. Lidé ani bez peněz nejsou odkázáni na výměnný obchod (ten je opravdu neefektivní, o to nic), protože si závazky mezi sebou mohou pamatovat a vypořádávat dodatečně („sítě založené na důvěře a opožděné reciprocitě“).
A co se pak týče státu, tomu se pro výběr daní i třeba placení svých zaměstnanců (armáda, byrokracie, státní kulty…) peníze jistě hodí. Jenže v takové střední a západní Evropě doby bronzové žádné státy neexistovaly (poznámka: samozřejmě – zase trošku závisí na tom, co za stát označíme), peníze ale ano. Tuto roli hrály kousky kovu o standardizované váze. Asi to nebylo tak, že by v této měně ale ti slabší platili mocnějším nějaký tribut.
Dálkový obchod ovšem peníze vyžadoval, protože zde se jednotlivé strany neznají natolik, aby se mohly spoléhat na opožděnou reciprocitu; a navíc se už účastníci transakce v budoucnu už ani vůbec nemuseli potkat.
Studie konkrétně zkoumá peněžní systémy ve dvou předstátních společnostech. V západní části Severní Ameriky se dávno před kontaktem s Evropany jako platidlo používaly mušličky, „korálky“. Tuto měnu sdílela řada kultur, jejichž nositelé navíc hovořili různými jazyky. Existovali obchodníci pohybující se po dlouhých územích často s velkým množstvím mušlí a provádějící řadu transakcí (tj. obchod se neomezoval na to, že by zboží putovalo postupně přes množství prostředníků-sousedů). Obchodní sítě se táhly od pobřeží Pacifiku až k řece Mississippi a někdy si vyžádaly tisíce kilometrů cesty.
Podobně v Evropě doby bronzové pravděpodobně sloužily jako peníze bronzové a měděné slitky (viz výše), možná také kroužky a sekerky. Obchod protínal celý kontinent, od Středomoří po jih Skandinávie. Existence dálkového obchodu zde byla přímo vynucena tím, že měď i cín se vyskytují jen na několika místech.
Když už se jednou peníze začaly používat, pronikly po čase i do lokálních obchodních systémů, využily je vznikající státy atd. Už předtím peníze zvýšily bohatství regionálních elit. Původní text dokonce mluví o tom, že na pobřeží předkolumbovské Kalifornie (=zdroj mušliček) takto vznikala přímo města (PH: to jsem nikdy nečetl). Jak se dále uvádí, zajímavé by bylo se dále soustředit na Polynésii, kde existovaly také peněžní systémy a různé společnosti byly na předstátní úrovni nebo na počátku organizace státního typu. (PH: Také se zmiňuje Mesoamerika s jejich platidlem ve formě kakaových bobů, ale to byly „klasické“ státy, Aztékové navazovali na tisíciletou tradici.)
Mikael Fauvelle, The Trade Theory of Money: External Exchange and the Origins of Money, Journal of Archaeological Method and Theory (2025). DOI: 10.1007/s10816-025-09694-9
Zdroj: Phys.org a další
Viz také: Kov v evropském pravěku fungoval jako moderní peníze
Poznámky PH:
Ono ale ad ta evropská doba bronzová, těžko říct, jaká byla úroveň politické organizace. Dovedu si představit, že třeba už v době únětické kultury něco jako tribut existovalo…? (Nebo v mladší době bronzové v době knovízské kultury s její hustotou osídlení.)
Chápu-li terminologii dobře, standardizované kousky něčeho (podle této studie alespoň) jsou peníze jako univerzální platidlo. Peníze tedy existovaly ve starověké Mezopotámii i Egyptě (drahé kovy) i u Slovanů (štůčky plátna, viz etymologie – „platit“). Mince musí mít navrch ještě označení toho, kdo ji dal razit a na sobě nějak přímo uvedenou hodnotu. První mince na světě zřejmě razili Lýdové a maloasijští Řekové někdy před rokem 600 př. n. l. Tedy jistě jinde se definice peněz chápou odlišně.
Mno, peníze nebo jejich ekvivalent ale asi byly nutností především tam, kde při směnném obchodu kupující neměl nic, co by prodávající byl ochotný akceptovat anebo mu bylo nabízeno zboží, které by pro objem a váhu nepobral.