Exoplaneta v systému se dvěma slunci, umělecká představa. Credit: NASA's Goddard Space Flight Center/Chris Smith (USRA)

Planeta, která by neměla existovat

Asi za 5 miliard let Slunce dokončí spalování vodíku, expanduje na cca stonásobek své současné velikosti a pohltí (zřejmě) i Zemi. V jiném systému jsme ale objevili planetu, která se tomuto osudu dokázala nějak vyhnout.

Planeta 8 UMi b (Halla) svou hmotnosti spadá do skupiny horkých jupiterů. Kolem své hvězdy, rudého obra Baekdu (8 UMi) obíhá v polovině vzdálenosti, která dělí Zemi od Slunce. Na základě pozorování oscilací hvězdy Baekdu z družice NASA TESS vědci zjistili, že hvězda ve svém jádře spaluje helium, což signalizuje, že již jednou enormně expandovala (poznámka PH: vlastně tedy již nejde o červeného obra, ale hvězda se dostala do fáze bílého trpaslíka). Podle studie publikované v Nature (hlavní autor práce Marc Hon z NASA a University of Hawai) by to mělo existenci planety na příslušné dráze vylučovat. Hvězda se totiž nafoukla až na 1,5násobek vzdálenosti oběžné dráhy planety a pak se zmenšila na svou současnou velikost v pouhé desetině této vzdálenosti.
Planetu Halla objevil v roce 2015 tým korejských astronomů pomocí metody měření radiálních rychlostí, která sleduje periodický pohyb hvězdy v důsledku gravitačního přetahování obíhající planety. Po zjištění, že hvězda musela být kdysi větší než oběžná dráha planety, provedl tým IfA v letech 2021-2022 další pozorování pomocí spektrometru HIRES (High-Resolution Echelle Spectrometer) Keckovy observatoře a přístroje ESPaDOnS CFHT. Tato nová data potvrdila, že 93denní, téměř kruhová dráha planety zůstala stabilní po více než deset let a že změny radiální rychlosti hvězdy musí být způsobeny planetou. Společně tato pozorování existenci planety každopádně potvrdila.
Horké jupitery vznikají obvykle dál od hvězd (jako obří planety ve Sluneční soustavě) a pak ke svým hvězdám migrují. Jenže k tomu by došlo zřejmě už před rozepnutím hvězdy. Další teorie o přežití planety spočívá v tom, že původně obíhala kolem dvou sluncí podobně jako slavná planeta Tatooine z Hvězdných válek. Hostitelská hvězda Baekdu mohla být dvouhvězdou, pak došlo ke spojení obou hvězd a nikoliv k expanzi do vzdáleností, která by pohltila planetu.
Třetí možností je, že Halla je planetou druhé generace – že prudká srážka dvou hvězd vytvořila plynný oblak, z něhož se planeta zformovala teprve nedávno. Ve dvojhvězdných systémech se nachází většina hvězd, takže oba související navržené scénáře se mohou odehrávat i v dalších případech. Formování planet u dvojhvězd zatím každopádně příliš nerozumíme…

Marc Hon, A close-in giant planet escapes engulfment by its star, Nature (2023). DOI: 10.1038/s41586-023-06029-0. www.nature.com/articles/s41586-023-06029-0
Zdroj: University of Hawaii, Manoa / Phys.org, přeloženo/kráceno

Sb20Au12K: Kuriózní klecová molekula z kovů

Chemikové z tří čínských univerzit a Universidad San Sebastián v Chile poprvé připravili molekulu podobnou …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close