Sluneční soustava, zdroj: IAU/NASA, Wikipedia, licence obrázku public domain
slunecni-soustava

Planetka `Oumuamua je asi přeci jen kometou

`Oumuamua, první mezihvězdný objekt objevený při průletu Sluneční soustavou, se od Slunce vzdaloval rychleji, než se očekávalo. Nesrovnanosti v pohybu tělesa byly odhaleny na základě celosvětové spolupráce a podklady pro tuto analýzu poskytl také dalekohled ESO/VLT pracující v Chile. Výsledky publikované ve vědeckém časopise Nature naznačují, že `Oumuamua by přeci jen mohla být mezihvězdnou kometou a nikoliv planetkou.

Planetka `Oumuamua – první mezihvězdné těleso objevené při průletu Sluneční soustavou (eso1737) – se stala krátce po svém objevu v říjnu 2017 [1] cílem intenzivního výzkumu. Nyní se mezinárodnímu týmu astronomů podařilo na základě analýzy dat získaných řadou pozemních i kosmických dalekohledů včetně ESO/VLT (Very Large Telescope) ukázat, že objekt se od Slunce vzdaloval rychleji, než se očekávalo. Změřená odchylka aktuální rychlosti byla velmi malá — `Oumuamua při svém vzdalování stále zpomalovala díky přitažlivosti Slunce, ale ne tak rychle, jak předpovídá klasická nebeská mechanika.

Tým pod vedením Marca Micheliho (European Space Agency) prověřil několik možných scénářů, které by mohly tuto nesrovnalost v předpovězené rychlosti vzdalování podivného mezihvězdného poutníka ozřejmit. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je podle vědců uvolňování materiálu z povrchu tělesa v reakci na prohřátí Sluncem [2]. Uvolňování hmoty po průchodu přísluním poskytovalo tělesu slabý trvalý tah, který způsobil, že se objekt vzdaloval pryč od Slunce rychleji, než se očekávalo [2] – 1. června 2018 se `Oumuamua pohybovala vzhledem ke Slunci rychlostí 114 tisíc kilometrů za hodinu.

Takto se však chovají komety, což je ale v rozporu s předchozí klasifikací `Oumuamua – těleso bylo pokládáno za mezihvězdnou planetku. „Nyní se domníváme, že je to malá podivná kometa,“ říká Marco Micheli. „V datech jasně vidíme, že urychlování klesá se vzdáleností od Slunce, což je pro komety typické.“

Když kometární jádro ohřívají sluneční paprsky, uvolňují se z jeho povrchu plyn a prach, které kolem něj vytvoří oblak hmoty označovaný jako koma (coma) a eventuálně také ohon (tail). V případě `Oumuamua se však žádné pozorovatelné známky uvolňování hmoty zaznamenat nepodařilo.

„Nenalezli jsme ani prach, ani komu, ani ohon, což je dost neobvyklé,“ vysvětluje spoluautorka tohoto článku Karen Meech (University of Hawaii, USA), která rovněž vedla tým zkoumající charakteristiky objektu krátce po objevu v roce 2017. „Domníváme se ale, že z povrchu `Oumuamua by se mohly uvolňovat neobvykle velké a hrubé prachové částice.“

Členové týmu si myslí, že malá prachová zrna pokrývající jádra komet, mohla být z povrchu `Oumuamua odstraněna během letu mezihvězdným prostorem a zůstaly na něm jen větší částice. Oblak větších prachových částic by ale nemusel být dostatečně jasný na to, aby bylo možné ho detekovat. Tím by se dala vysvětlit nepřítomnost typických kometárních znaků a také nečekaný vývoj rychlosti objektu při vzdalování od Slunce.

Uvolňování hmoty z povrchu `Oumuamua však není jedinou nevyřešenou záhadou, otázkou zůstává také kosmický původ tělesa. Autoři původně získali nová pozorování `Oumuamua, aby přesněji určili dráhu tělesa, což by jim umožnilo zpětně vystopovat jeho pohyb možná až do mateřského systému. Získané výsledky však znamenají, že se bude jednat o mnohem složitější úkol.

„Skutečný původ tohoto mezihvězdného poutníka asi zůstane navždy záhadou,“ dodává člen týmu Olivier Hainaut, astronom ESO. „Díky zrychlování `Oumuamua po průchodu přísluním bude mnohem složitější vystopovat trajektorii, po které k nám mohl doputovat z místa svého původu.“

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

Poznámky
[1] Objekt byl objeven pomocí přehlídkového dalekohledu Pan-STARRS (Haleakala Observatory, Havaj, USA). Jméno `Oumuamua (vyslovováno oh-mu-ah-mu-ah) znamená v jazyce domorodců ‚posel‘ a má vztah k povaze tělesa, jako prvního známého objektu mezihvězdného původu nalezeného ve Sluneční soustavě. Pozorování provedená krátce po objevu (eso1737) naznačují, že se jedná o protáhlé drobné těleso s barvou povrchu, která se podobá kometárním jádrům nebo ledovým objektům za drahou Neptunu.

[2] Tento efekt je dobře znám u komet ve Sluneční soustavě. Díky ztrátě plynu a prachu není možné dráhu jádra popsat pouze z hlediska gravitace, ale k orbitálním elementům se doplňují takzvané negravitační parametry, které charakterizují velikost odchylky skutečné dráhy od gravitačního řešení.

[3] Členové týmu zkoumali řadu hypotéz, které by nečekaný vývoj rychlosti tělesa mohly vysvětlit: např. tlak slunečního záření nebo Yarkovského efekt. Rovněž se zabývali možností, zda by změna mohla být způsobena jednorázovým impulsním efektem (kolizí, fragmentací), podvojností tělesa nebo jeho magnetickými vlastnostmi. Vyloučena byla rovněž varianta ‚kosmické lodi‘: nalezené změny rychlosti jsou pozvolné a dlouhodobé, což není typické pro raketové motory; fakt, že objekt rotuje kolem všech tří os (viz tisková zpráva Astronomického ústavu AV ČR), je s použitím motorů rovněž neslučitelný.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 2018/20

Nepravidelnosti v radioaktivním uhlíku a protonové záření

Letokruhy odhalují jednotný globální záznam kosmogenních radiokarbonových událostí v letech 774 a 993 n.l. Časopis Nature …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close