Sciencemag.cz
Doporučujeme
Dráhy některých těles daleko a daleko za dráhou Neptunu ukazují, že ještě mnohem dál se nachází další planeta Sluneční soustavy o hmotnosti asi 20 Zemí. Definitivním důkazem by byl samozřejmě její objev. Podle Browna je to otázka příštích několika měsíců.
Mike Brown a Konstantin Batygin v lednu letošního roku uveřejnili studii, podle které netypické dráhy šesti těles daleko za Neptunem nemohou být náhodné a může za ně vliv obří planety o hmotnosti až 20 Zemí. Planeta Devět by měla obíhat po velmi protáhlé dráze, takže se dostává ke Slunci nejblíže na vzdálenost 200 AU a nejdál více než 1000 AU.
Nepřímé důkazy přibývají. Byla objevena další tělesa, která ukazují na existenci planety Devět…nebo minimálně dva z nich: 2014 SR349 a 2013 FT28.
Ale na to hlavní stále čekáme – přímé pozorování planety Devět.
Mike Brown stojící za objevy mnoha těles za Neptunem a to včetně Eris, která dopomohla vyřadit Pluto z rodiny planety, se nedávno zúčastnil kongresu Planetární divize Americké astronomické společnosti. Planetu Devět hledá hned několik týmů. Brown a jeho kolegové využívají osmimetrový dalekohled Subaru na Havaji.
Další týmy pracují s dalekohledem Blanco (4 m) a Magellanovy dalekohledy (6,5 m) v Chile.
Peter Nugent z University of California v Berkeley se svými studenty na to jde jinak. Prohledávají archivní data z 5,1 m dalekohledu na observatoři Mount Palomar.
Do 16 měsíců ji najdeme
Brown je přesvědčen, že planeta Devět bude objevena během následujících 16 měsíců. Nebude to podle něj tuto zimu ale do konce příští zimy ano.
Astronomové prohledávají oblast o rozloze 400 čtverečních stupňů a hledají hypotetickou planetu, která se pravděpodobně nachází někdy v oblasti afélia – tedy na své dráze nejdál od Slunce. Jasnost planety se odhaduje na 25 mag.
Hledá se jinak než planetky
Planetku či objekt Kuiperova pásu na obloze nerozeznáte od hvězdy. Je to stále jen bodový zdroj světla. Pokud ale pořídíte snímek, dáte si svačinu a uděláte pak další a oba porovnáte, tak se vám objekt ve Sluneční soustavě vůči statickému hvězdnému pozadí pohne. V případě planety Devět je ale tento pohyb s ohledem na její vzdálenost a také rychlost, jakou obíhá kolem Slunce, velmi malý. Astronomové proto využívají spíše jiného efektu.
Vyzkoušejte si menší experiment. Položte prst na nos a zavřete jedno oko, pak ho rychle otevřete a zavřete druhé… a tak stále dokola. Palec se „pohybuje“, i když je stále na nose. Takhle funguje paralaxa.
Paralaxou se měří vzdálenost hvězd. Základnou je v tomto případě oběžná dráha Země – pozorujete hvězdu dnes a pak za půl roku, kdy se Země dostane při svém oběhu kolem Slunce „na druhou stranu“. Planeta Devět je samozřejmě blíže než nejbližší hvězdy, takže nepotřebujete tak velkou základnu, stačí vám menší… a za hodinu vám Země urazí nějakých 100 tisíc km. To není špatné. Běžný objekt Kuiperova pásu se pohne za hodinu vlivem paralaktického pohybu asi o 3 vteřiny, Eris o 1,5 vteřiny.
autor: Petr Kubala
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno
„Astronomové prodávají oblast o rozloze 400 čtverečních stupňů“ – kdo bude asi kupec?
oprava – no treba i ten byznys ve vesmiru se nejak slibne rozvine 🙂