Sciencemag.cz
Related Articles
Ve městech a na podobných urbanizovaných plochách žije v Evropě kolem 60–70 % obyvatel, a pokud se města nestanou během např. letních vln veder obtížně obyvatelná, může tento podíl vzrůst na 75–80 % populace. Protože jsou města plynofikována, odpadá starost o palivové dříví a zcela převládá zájem o mimoprodukční funkce lesa, zejména o stín a chlazení prostředí. K tomu však stromy potřebují mít dost vody, jinak uzavírají průduchy na listech a omezují fotosyntézu a tím méně chladí, protože je více ohrožuje možnost usychání (De Kauwe et al. 2019, Ellison et al. 2017).
Lidé z měst mají své chaty a chalupy, a tak se urbanizované prostředí může stát produkčními oblastmi palivového dříví či ovoce a zeleniny ze zahrádek. Pokud bude populace chudnout, může dojít k obnovování sadů a zeleninových zahrádek či zájmu o palivové dříví. Lze proto očekávat spíše sjednocování hmotných potřeb s ekologickými službami poskytovanými vegetací. Svědčí o tom i covidová epidemie, která přispěla ke studiu vlivu stromů na zdraví lidí.
Jedná se jak o dříve zmíněné fytoncidy, tak o schopnost listů „filtrovat“ městský vzduch. Budoucí výzkumy proto mohou být orientované např. na dřeviny zachycující přízemní ozón či na vliv izoprenoidů a dalších biologických těkavých organických látek, které jsou za vyšších teplot emitovány listnatými stromy a účastní se řady reakcí v atmosféře. Obvykle se pro ně používá zkratka BVOC (biological volatile organic compounds). Tyto látky snižují obsah nízkého ozónu, podle okolností zvyšují i snižují obsah oxidů dusíku a mohou přispět k hydroxylovému kolapsu, tedy ke snížení samočistící schopnosti atmosféry (Manning 2020). Na druhou stranu nelze pominout ani produkci alergenů, zejména pylu větrosnubných, tedy větrem opylovaných dřevin.
V roce 2007 byla v New Yorku zahájena akce „Milion stromů pro New York“, která byla později, někdy živelně, opakována i v dalších městech včetně Prahy. Po skoro dvaceti letech je možné shrnout zkušenosti z tohoto projektu. Především v oblasti New Yorku roste 6–7 milionů stromů téměř 200 druhů. Většinu druhů tvoří exotické dřeviny zahrad a parků, ale nejvíce je rozšířeno asi 20 druhů původních či hlavně z Evropy přivezených dřevin. Město má dlouhodobou zkušenost s chováním a stanovištními nároky jednotlivých dřevin. Proběhlo zde poměrně detailní mapování a inventarizace porostů. Ta je pak základem dalších činností.
Po inventarizaci stavu došlo v druhém kroku k vymezení právního rámce. Jakékoli činnosti prováděné 15 m od zasazeného stromu, který má statut „City tree“ podléhají povolení, které vydává pověřená organizace, v tomto případě „Parky NYC“. Pokuty za poškozování stromů jsou vysoké a v krajní míře může být pachatel potrestán vězením v délce až jednoho roku. Jsou zakázány veškeré zásahy do kořenového systému, ale koruny je nezbytné upravovat. K tomu slouží „tree working permit“, tedy povolení práce se stromy.
Dalším krokem je analýza stanoviště. Jedná se zejména o umístění podzemních sítí a výši drátů přenosové soustavy. Např. v Brooklynu vede elektrické vedení nízko, a tak jsou doporučovány nízké stromy jako např. třešně. Město vydalo seznam doporučených druhů, který se dělí podle vzrůstu stromu na skupiny pod a nad 15 m výšky. U stromů se hodnotí tvar koruny, rychlost růstu a barva listů na podzim. Jako geolog mám dlouhodobou zkušenost s destruktivním působením kořenů různých stromů na skalní výchozy (v případě města na inženýrské sítě). Vůbec nejničivější dřevinou pronikající po drobných trhlinách do skalního masivu je trnovník akát.
V New Yorku patří mezi doporučené druhy velkých stromů např. pomalu rostoucí, ale k suchu odolný jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), který se hodí na zasolená a znečištěná stanoviště. Z druhů blízkých našim podmínkám jsou doporučovány duby Quercus rubra, Q. bicolor, Q. imbricaria, Q. palustris, Q. phellos, dále ke znečištění odolná lípa srdčitá (Tilia cordata) i další druhy lip T. americana, T. euchlora, T. tomentosa.
Zajímavým stromem je zelkova pilovitá (Zelkova serrata), která sice roste pomalu, ale vydrží sucho i znečištění, její listy na podzim mívají podle kultivaru výrazné zabarvení, a dobře snáší zásahy do koruny, takže je možné ji tvarovat např. v těsné blízkosti budov. Z tohoto důvodu se v Japonsku často používá na tvorbu bonsají. Její dřevo je ceněné.
Z dalších zajímavých doporučených dřevin se jedná o ambroň západní (Liquidambar styraciflua), která však vyžaduje vlhčí stanoviště, a nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus). Škála doporučených jehličnatých stromů je mnohem menší. Kromě tisovce dvouřadého (Taxodium distichum) zde nalézáme pozoruhodnou, rychle rostoucí metasekvoji čínskou (Metasequoia glyptostroboides). Poměrně podrobné informace nalezneme např. na webových stránkách města New York a dalších podobně uvažujících amerických měst, která mají se stromy ve městě dlouhodobou zkušenost, či v mnoha odborných článcích (např. Shashua et al. 2009; Konijnendijk 2008; Parris 2016).
V posledních asi třiceti letech byl mnohokrát na konkrétních příkladech rozpracován koncept městského lesa s důrazem nejen na přírodu, ale také na jeho terapeutické vlastnosti. V prostředí českých a moravských měst pravděpodobně neuděláme větší chybu při sázení ověřených dřevin, jako jsou duby, lípy a borovice lesní, případně platany. Zároveň je zapotřebí více experimentovat s exotickými nenáročnými, obvykle zároveň okrasnými dřevinami už jen z toho důvodu, že zvyšují radost obyvatel z přírodního prostředí, a nový pocit identity je vede k dalším environmentálně přátelským krokům. V Botanické zahradě v Praze-Tróji se např. daří teplomilnému javoru francouzskému (Acer monspessulanum), který je ve Francii často vysazován kolem dálničních odpočívadel na suchá a teplá stanoviště, tedy do podmínek, které čekáme i u nás.
Stromy ve světě, který se otepluje
Určitou představu o budoucím chování dřevin si můžeme udělat z jejich nedávných migračních tras, které byly zkoumány zejména v Severní Americe, kde je míra zalesnění velká a migracím ve směru sever-jih nepřekáží vysoké hory, jakými jsou v Evropě Alpy či karpatský oblouk. Z dřevin migrujících na sever se jedná zejména o javor cukrový a javor červený (Acer rubrum, A. saccharum) a topol osikovitý (Populus tremuloides).
Mnohem zajímavější jsou migrace směrem k jihu do teplejších oblastí, které byly pozorovány pro jedli balzámovou (Abies balsamea), smrk sivý (Picea glauca) a smrk černý (P. mariana). Přestože každá lesní dřevina reaguje do značné míry individuálně a její chování se může podle genotypu místo od místa lišit, není základní příčinou úspěšnosti či neúspěšnosti migrací, zejména u listnáčů, teplota (pokud nedosahuje extrémních hodnot), ale tlak vodní páry, který je hlavním řídícím mechanismem fotosyntézy.
Poměrně velká pozornost byla věnována reakcím stromů na globální oteplování. Jeden ze základních modelů (Coops, Waring 2011), který počítal s teplotou, vlhkostí a s mrazivými epizodami, předpověděl, že asi 70 % druhů zůstane na svých místech a zhruba 30 % bude oslabeno či z dané oblasti zmizí. Jednalo se zejména o jedli obrovskou (Abies grandis), jedli vznešenou (A. procera), borovici pokroucenou (Pinus contorta) a borovici těžkou (P. ponderosa). Naopak klimatickými „vítězi“ by se měla stát jedle bělokorá, buk lesní a jasany. Celkově byly klimatickými změnami více ovlivněny pionýrské dřeviny a mezi vítězi byly nejčastěji pozdně sukcesní dřeviny. Ukazuje se rovněž, že mezi klimaticky odolné dřeviny patří v evropských podmínkách severoamerické druhy, jako je douglaska, dub červený a trnovník akát.
úryvek z knihy: Václav Cílek, Vilém Podrázský, David Dušek: Introdukované dřeviny v českém lesním hospodářství
Academia 2026
O knize na webu vydavatele
to si myslim je cesta v oteplujici se zemi.
zlepsovat zalesnenost a zelene plochy ve mestech.
vybirat vhodne plodiny do sucha a tepla.
nikoliv zakazovat fosilni paliva, stavet vsude solary a vetrniky.