(c) Graphicstock

Planety budou běžné i v centru Mléčné dráhy

Přestože byly v Mléčné dráze objeveny už tisíce exoplanet, většina z nich se nachází ve vzdálenosti menší než několik tisíc světelných let od Země. Naše galaxie má však rozlohu více než 100 000 světelných let. Jak jsou planety rozloženy na úrovni celé Galaxie, o tom jasnější představu nemáme.
Vědci z Osaka University a NASA se ve studii publikované v Astrophysical Journal Letters nyní pokusili přece jen nějaké informace o této otázce získat. Kombinace pozorování a modelování by totiž měla umožnit odhadnout, jak se pravděpodobnost výskytu planet mění v závislosti na vzdálenosti od centra naší galaxie.
Pozorování byla založena na gravitačním mikročočkování. Tento efekt lze využít k detekci chladných planet podobných Jupiteru a Neptunu v celé Mléčné dráze, od galaktického disku až po galaktickou výduť (centrální oblast Galaxie, respektive příslušné husté seskupení hvězd v centru se objevuje u většiny spirálních galaxií obecně).
Problém však spočívá v tom, že vzdálenost exoplanet nacházejících se od Slunce více než 10 000 světelných let dokážeme měřit velmi obtížně. „K vyřešení tohoto problému se vědci místo toho zabývali rozložením veličiny, která popisuje relativní pohyb čočky a vzdáleného zdroje světla při planetárním mikročočkování,“ uvádí průvodní tisková zpráva Osaka University. To znamená, že i bez určení konkrétních vzdáleností lze odhadovat relativní rozložení planet v prostoru, respektive to, nakolik odpovídá různým modelům.
Výsledky ukazují, že rozložení planet není příliš závislé na vzdálenosti od galaktického centra. Naopak se zdá, že chladné planety obíhající daleko od svých hvězd existují v Mléčné dráze univerzálně. To se týká i galaktické výduti, která má velmi odlišné prostředí než naše oblast vesmíru a samotná existence planet se zde dosud považovala za dost nejistou. Hvězdy v oblasti výduti jsou totiž starší a nacházejí se mnohem blíže k sobě než hvězdy v našem okolí. Jak se ale podle nové studie zdá, planety se vyskytují ve srovnatelném množství v obou těchto prostředích.

Naoki Koshimoto et al, No Large Dependence of Planet Frequency on Galactocentric Distance, The Astrophysical Journal Letters (2021). DOI: 10.3847/2041-8213/ac17ec
Zdroj: Osaka University / Phys.org

Antihmota v kosmickém záření znovu otevírá otázku temné hmoty v podobě části WIMP

Částice WIMP (Weakly Interacting Massive Particles) představují jednoho z kandidátů na temnou hmotu. Podle nové …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *