Hnědý trpaslík typu T, umělecká představa. Zdroj: NASA/JPL-Caltech - http://planetquest.jpl.nasa.gov/image/114. Licence obrázku public domain

Poprvé změřili rychlost větru na hnědém trpaslíkovi

Na polovičních hvězdách fouká mnohem víc než na Jupiteru.
Kombinací pozorování na Karl G. Jansky Very Large Array a Spitzer Space Telescope astronomové poprvé stanovili rychlost proudění atmosféry na hnědém trpaslíkovi.
Katelyn Allers z Bucknell University (hlavní autorka práce) a její kolegové vyšli prostě z toho, že podobným způsobem se určují i rychlosti větrů na Jupiteru a Saturnu, ale pro hnědé trpaslíky dosud tuto techniku kupodivu nikdo nepoužil. Doba rotace Jupiteru změřen v rádiové části spektra se liší od hodnoty, kterou stanovíme při pozorování ve viditelném nebo infračerveném světle. Je to dáno tím, že infračervená emise vychází z horní části atmosféry, zatímco rádiová emise má původ v existenci magnetického pole v nitru planety. Prostě vyjde, že atmosféra rotuje jinak než pevné jádro a příslušný rozdíl odpovídá rychlosti větru – respektive proudění horní vrstvy atmosféry jako celku.
Autoři studie publikované v Science si vybrali si objekt 2MASS J10475385+2124234, který má velikost Jupiteru, ale asi 40krát větší hmotnost. Tento hnědý trpaslík se nachází asi 34 světelných let od Země. Kombinací obou měření se došlo k hodnotě přes 2 000 km/h. Pro srovnání – u Jupiteru se stejným postupem rychlost atmosféry stanoví na asi 350 km/h. Zjištěné výsledky mají být v souladu s teoretickými předpověďmi/simulacemi.
Popsaná metoda by měla být použitelná univerzálně, nejen pro hnědé trpaslíky, ale i pro exoplanety. (S určitými modifikacemi: protože magnetická pole exoplanet budou asi slabší než u hnědých trpaslíků, uvádí se, že rádiové měření bude třeba provádět na jiných – nižších – frekvencích atp.)

K.N. Allers at Bucknell University in Lewisburg, PA el al., „A measurement of the wind speed on a brown dwarf,“ Science (2020). DOI: 10.1126/science.aaz2856
Zdroj: National Radio Astronomy Observatory/Phys.org

Autor: Keith Drake – National Science Foundation, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain

Hyperbolické metamateriály fungují tak, jako by čas měl 2 dimenze

Metamateriály se nejčastěji zmiňují v souvislosti s optickou neviditelností, nicméně mohou mít i celou řadu …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close