Sciencemag.cz
Doporučujeme
Proč by ostrovní ptáci v průběhu evoluce ztráceli schopnost letu? V předchozí kapitole jsme si řekli, že nelétaví ptáci se často vyskytují na ostrovech příliš vzdálených, než aby byly v dosahu savčích predátorů nebo jiných konkurentů. Absence savců má dva důsledky. Zaprvé ptáci, kteří na ostrov doletěli, jsou schopní převzít způsoby života, respektive obsadit ekologické niky, které jsou za normálních okolností zaplněny savci a nevyžadují křídla.
Na Novém Zélandu převzali úlohu velkých savců dnes již vyhynulí nelétaví ptáci moa. Jako středně velcí savci se chovají kiviové. A roli malých savců na Novém Zélandu plní či plnili nedávno vyhynulý pěvec pokřovník ostrovní a nelétavý hmyz, konkrétně obrovští cvrčci, kterým se přezdívá weta. Všichni pocházejí z okřídlených předků.
Zadruhé ptáci, vzhledem k tomu, že na ostrově chybějí savčí predátoři, po čase „zjistí“, že křídla nejsou k útěku a záchraně před sežráním nezbytná. To patrně potkalo ptáky dodo z ostrova Mauricius (správně se tento druh jmenuje dronte mauricijský) a příbuzné nelétavé ptáky z okolních ostrovů, jejichž předky byl jistý druh létajících holubů.
Slovo „zjistí“ není v uvozovkách bezdůvodně. Holubi, kteří poprvé dosedli na Mauricius či Rodrigues, se samozřejmě nerozhlédli a neřekli si: „Paráda, žádní predátoři, tak to si můžeme zmenšit křídla.“ Ve skutečnosti se během mnoha generací stalo to, že jedinci, kteří náhodou měli geny pro trošku menší křídla, než je průměr, byli úspěšnější. Pravděpodobně proto, že ušetřili na nákladech, jež se s růstem křídel pojí.
Díky tomu mohli následně odchovat více mláďat, která zdědila trošku menší křídla. A tak to pokračovalo po generace a křídla se setrvale zmenšovala. Zároveň s tím se zvětšovala těla holubů. Mohli bychom to vnímat jako přesměrování zdrojů ušetřených na zbytečném růstu a obsluze křídel do jiných částí těla. Při létání se spotřebuje ohromné množství energie a její přesměrování na jiné účely, například větší rozměry těla, dává rozhodně smysl. Zvětšování tělesné velikosti během evoluce je však u ostrovních druhů všeobecným jevem, takže může souviset i s něčím jiným. Aby to nebylo tak snadné, občas u ostrovních druhů pozorujeme naopak tendenci ke zmenšování těla. V této souvislosti se tvrdí, jak si řekneme v příští kapitole, že druhy, které na ostrov dorazily jako velké, mají sklon se zmenšovat, kdežto ty, jež se tam dostaly jako malé, se zvětšují.
Jedinými savci, kteří jsou schopní kolonizovat vzdálené ostrovy, jsou z pochopitelných důvodů letouni. Přesto neznám ani jeden příklad netopýra či kaloně, který by přišel o schopnost létat, ať už na ostrově nebo kdekoli jinde. Zdá se to být překvapivé. Člověk by si myslel, že stejné důvody, jež stojí za několikanásobným evolučním vznikem nelétavých ptáků na ostrovech, budou platit i pro letouny. Bylo by zajímavé zjistit, jestli jsme si jich třeba jen nevšimli. Možná budoucí molekulárně genetické výzkumy odhalí ostrovní druh rejska, u kterého se ukáže, že svůj původ odvozuje od letounů. Je zábavné nadnášet podobné spekulace. I když se zatím zdá, že se mýlíme, stále existuje šance, že pozdější výzkum prokáže, že jsme měli pravdu. Koneckonců se staly i zvláštnější věci. Kdo by před příchodem molekulární genetiky očekával, že velryby, respektive kytovci pocházejí přímo ze sudokopytníků? Hroši jsou příbuznější velrybám než prasatům. Velryby jsou sudokopytníci, přestože už žádná kopyta nemají!
tento text je úryvkem z knihy
Richard Dawkins: S hlavou v oblacích
Vítězství nad gravitací
Dokořán 2023
O knize na stránkách vydavatele
