Sciencemag.cz
Doporučujeme
Užovka tygří (Rhabdophis tigrinus) se běžně živí jedovatými ropuchami; jejich jedem (tzv. bufadienolidy ze skupiny steroidů, které mohou oběti zastavit srdce) se z nějakého důvodu sama neotráví, ale naopak ho pak dále využívá na obranu před jinými predátory. Přitom had vztyčí krk a na nepřítele, např. dravého ptáka, dokáže toxiny plivnout. Jedové žlázy této užovky mají být oproti jiným hadům unikátní („nuchální žlázy umístěné v dorzální kůži krku“ – ale to jen na okraj).
Nový výzkum vědců z několika institucí (tiskovou zprávu vydala Utah State University, další autoři jsou i z Číny, Tchaj-wanu, Vietnamu, Japonska a Cejlonu) ale nyní ukázal, že kupodivu ne všechny užovky mají jed z ropuch. Tento druh hada je rozšířen víceméně v celé jihovýchodní Asii. V západní Číně a v Japonsku se teď podařilo objevit užovky tygří, jejichž hlavní potravou nejsou žáby včetně jedovatých ropuch, ale žížaly. Ty sice žádné toxiny neprodukují, ale užovka si se změnou diety dokázala poradit; kromě žížal totiž požírá i larvy světlušek, které shodou okolností produkují jedy spadající do stejné třídy. Přece jen se ale chemickou analýzou dají obě skupiny látek odlišit, a tak se potvrdilo, že některé užovky mají jed původně ze světlušek.
Jde o zajímavý příklad evoluční adaptace. Samotný přechod diety z žáby za žížalu je představitelný celkem dobře. Doplnění stravy o světlušky podle všeho nastalo současně. Jedly užovky „hmyzáky“ příslušné velikosti příležitostně už předtím?
Tatsuya Yoshida el al., „Dramatic dietary shift maintains sequestered toxins in chemically defended snakes,“ PNAS (2020). www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.1919065117
Užovka tygří na japonském ostrově Išima. Credit: Utah State University/Alan Savitzky
Zdroj: Utah State University/Phys.org
Poznámky PH:
Tisková zpráva ani abstrakt článku v Proceedings of the National Academy of Sciences neuvádějí, zda se v daném prostředí jedovaté ropuchy nevyskytují, nebo „lov“ žížal je zde efektivnější. Zajímavé je i to, že ke změně mělo dojít v západní Číně a Japonsku, tedy geograficky vzdálených oblastech – to oboje nastalo nezávisle na sobě, nebo je to nějak jinak? (Nemohla být třeba kombinace žížala-světluška evolučně původnější, ale nyní exotická/na ústupu, a proto objevena až nyní? Studie ale předpokládá opačný proces, přímo se mluví o směně stravy z obratlovců na bezobratlé.)
Samozřejmě půvabné by bylo i to, kdyby had využíval luminiscenční látky ze světlušek a odrazoval predátory blikáním… Setkání se svítícím hadem v noci cestou z hospody… 🙂
