Pixabay License. Volné pro komerční užití

Protein p53 může rakovinu nejen blokovat, ale i spouštět

Namísto ochrany ukazují nová data týkající se rakoviny jater, že všechno může být jinak. Z jednoho výsledku samozřejmě těžko dělat obecné závěry, u různých typů rakovin se protein p53 samozřejmě může projevovat různě. Stejně je to celé ale zvláštní…

Protein p53, respektive gen pro tento protein, se každopádně obecně aktivuje v reakci na problémy, které mohou vést k nádorovému bujení, na stresové situace typu poškození DNA. Z tohoto pohledu je pak p53 prostě obranou organismu, odpovídá třeba za řízenou sebevraždu (apoptózu) rakovinných nebo z toho podezřelých buněk. U pacientů s určitým nádorem se často zjistí mutace v genu pro p53 (nesyntetizuje se správný protein nebo dostatek proteinu, protože gen se nedaří aktivovat apod.). Nová studie vědců z Ósacké univerzity ale ukazuje, že je to celé složitější, alespoň v některých případech.
V případě chronického onemocnění jater (chronic liver disease, CLD) může neustálá aktivace genu p53 zřejmě ke vzniku rakoviny naopak přispívat. CLD může být výsledkem ztučnění jater, systematické konzumace alkoholu, virového onemocnění, ale i jiných faktorů. Onemocnění jater je problém, jaterní buňky se musí rychleji dělit, aby tkáň „zacelily“. Tudíž se zrychleným dělením roste riziko vzniku rakoviny. Proto je potřeba aktivovat gen/protein p53 – atd.
Jenže v rámci nové studie byl proveden následující experiment. U myších modelů vědci odstranili protein Mdm2. Ten je naopak regulátorem p53, protože jej cíleně degraduje. U myší s přebytkem protinádorového proteinu p53 pak ale nádory vznikaly s větší pravděpodobností (takže vlastně slovo protinádorový v tvrzení výše by mělo být v uvozovkách). Mechanismus autoři výzkumu spojují s tzv. fenotypem SASP, každopádně s větší pravděpodobnosti vznikal zánět jater v podobě zvyšující pravděpodobnost následné přeměny okolních buněk na rakovinné. Také rostlo množství jaterních progenitorových buněk (Haematopoietic Progenitor Cells, HPC), což jsou buňky s vlastnostmi blížícími se buňkám kmenovým. Když byly HPC izolovány, pěstovány v kultuře a poté aplikovány pod kůži laboratorních myší, vyvíjely se u těchto zvířat nádory. To naznačuje, že HPC skutečně hrají klíčovou roli při vzniku jaterních nádorů pozorovaných u zvířat s akumulací p53.
K urychlení vývoje jaterních nádorů ale nedošlo, pokud byl v hepatocytech kromě Mdm2 odstraněn i p53. Jak se v tom celém vyznat? Autoři studie uvádějí, že trvale aktivovaný gen pro p53 tedy pravděpodobně naopak riziko rakoviny zvyšuje, alespoň v případě chronického onemocnění jater. Paradoxně u těchto pacientů by pak mohlo mít smysl naopak cílit na příslušný gen/protein. Přičemž celé zjištění může mít i obecnější rozměr, netýkající se jen nádorů jader…

Yuki Makino et al, Constitutive activation of the tumor suppressor p53 in hepatocytes paradoxically promotes non-cell autonomous liver carcinogenesis., Cancer Research (2022). DOI: 10.1158/0008-5472.CAN-21-4390
Zdroj: Osaka University / MedicalXpress.com a další

COVID-19: ztráta čichu může zvyšovat riziko pozdější demence

Přehled studií (metastudie) o vlivu onemocnění COVID-19 na čichový systém člověka vede k otázce, zda …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close