vlk, autor: retron, zdroj: wikipedia, upraveno. licence obrázku: public domain
vlk, autor: retron, zdroj: wikipedia, upraveno. licence obrázku: public domain

Psi, vlci a šimpanzi – experimenty s čtením lidských gest

Když jsem si sedl před svého prvního vlka, napadlo mě: „Babičko, proč máš všechno tak veliké?“

Pokud hodláte žít ve smečce šelem, je určitě důležité předvídat, co by ostatní členové smečky mohli udělat v příštím okamžiku. Gesta jsou druhem sociální informace, která nám pomáhá odhadnout možné další kroky kolegů. Směr, kterým se díváte, může predikovat, kam vzápětí půjdete. To, kam ukazujete, může určit předmět, který vás zajímá. Znalost toho, co někdo druhý v příštím okamžiku udělá, nám pomáhá přizpůsobit naše vlastní chování. Mají-li vlci stejné dovednosti jako psi, mohlo by jim to pomáhat například při lovu.
Pro šelmu by bylo užitečné pomocí sociálních signálů předvídat nejen chování kolegů, ale také kořisti. Jaký udělá další krok? Spatříte-li jelena hledět doleva, můžete zamířit tím směrem a dostat se tam dřív než on. Psi by mohli být neobvykle nadaní ve čtení lidských gest, protože pocházejí ze skupiny masožravců, kteří se živí (doslova) chápáním sociálních informací ostatních druhů. Podle naší hypotézy „smečkového předka“ by tedy měli být vlci, coby přímí předkové psů, stejně dovední v chápání lidských komunikačních gest jako psi.
Mike věděl, že najít ty správné vlky pro potřebné pokusy asi nebude snadné. Vlci z přírody si na lidi dávají velký pozor. Dokonce i vlci narození v zajetí jsou v přítomnosti lidí nervozní. Předešlé práce srovnávající schopnost učení u psů a vlků ukázaly, že výsledky hodně závisí na způsoby výchovy vlků. Vlci vychovávaní svou matkou měli horší výsledky než psi, zatímco vlci vychovávaní člověkem někdy ve stejném testování schopností se učit psy předčili.
V Německu jsme už dříve vyzkoušeli pár vlků vychovaných matkou. U našeho testu propadli. Je ale pravděpodobné, že by nezvládli žádný náš test, protože prostě neměli o interakci s námi zájem. Věděli jsme, že pokud hodláme srovnávat kognici vlků a psů, musíme najít vlky, kteří vyrůstali s lidmi podobně jako psi.
Proslídil jsem internet a šťastnou náhodou narazil na perfektní smečku. Vlk Hollow pocházel od hasiče jménem Paul Soffron, který v roce 1988 dostal pět vlčat. V Ipswitch v Massachusetts založil vlčí rezervaci; prováděl osvětu a přesvědčoval veřejnost o mnoha důvodech, proč vlky milovat.
Ve chvíli, kdy jsem dorazil, měl Paul třináct vlků a jeho vzdělávací centrum navštívilo ročně třicet tisíc návštěvníků. Byl ale už upoutaný na lůžko a postižen Alzheimerovou nemocí. Jeho paní, Joni, provozovala podnik místo něj a našim výzkumem byla nadšena. Poznal jsem zde také Christinu Williamsonovou, mladou bioložku s jahodovo-blonďatými vlasy a modrýma očima. Malá a štíhlá Christina nebyla typem, o kterém byste předpokládali, že pracuje s vlčí smečkou. Ve skutečnosti ale mnohé vlky vychovala od štěňat a znala i historii výchovy ostatních. Byla, jak to jen šlo, členem smečky, i když s ní přímo nežila.
Místní vlci byli kontaktu s lidmi vystaveni v nezvyklé míře. 54 A co bylo nejdůležitější, prvních pět týdnů po narození žili bez matek, vychováváni lidmi. Pak byli začleněni do smečky, přičemž Christina s nimi pobývala téměř denně. S úžasem jsem sledoval, když Christina vešla do ohrady a několik vlků oddělila od zbytku smečky, aby si mohli zahrát naši hru s gesty. Protože já sám jsem skupinu vlků vychovávat nehodlal (pro byt v Bostonu se mi to nezdálo být úplně ideální), tahle situace byla víc, než v co jsem předtím vůbec doufal.
Pamatuji se, že když jsem si sedl před svého prvního vlka, abych Christině ukázal fungování testu, napadlo mě: „Babičko, proč máš všechno tak veliké?“ Byl jsem překvapen, jak opatrně se vlci přibližovali. Ačkoliv denně vídali jako součást vzdělávacího programu tucty nových lidí, viditelně mne odhadovali. Teprve když jsem vytáhl jejich oblíbenou pochoutku – kostičky sýra – jejich chování se změnilo. Najednou jsem měl před sebou dva vlky, i když jsem chtěl jen jednoho. Dřív než Christina stihla říct Zůstaň!, zkusil jsem každému vlkovi dát kousek sýra. Zablýskly se zuby, jeden vlk chňapl čelistí po čenichu druhého a ten vyjekl. Nepředcházelo žádné varovné vrčení, rovnou došlo na kousnutí plnou silou. Tak tohle tedy určitě nebyli psi!

Doggerland: utopená pevnina od Dánska po Skotsko

Žádná Atlantida, ale ráj evropských lovců pozdního paleolitu… Doggerland, území nacházející se nyní na dně …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close