Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nakonec paní posadila Arlieho před psací stroj a nechala ho psát bez diktátu. Pes psal slova oddělovaná mezerami v jednom řádku: bed a ccat cad a baf.
Psa má dnes každá druhá rodina a o psech samozřejmě vychází celá řada knih. První skupinu představují subjektivní vyprávění, které má svou povahou blízko beletrii (i když se třeba popisuje to, co se skutečně stalo), je nebo snaží se být veselé, dojemné apod. Tento žánr je oblíbený také na blozích a sociálních sítích.
Druhou kategorií jsou výcvikové příručky a rady, ať už obecné nebo týkající se konkrétního plemene, dále též přehledové publikace typu různých atlasů, plné fotografií, různých tabulek, doporučených diet, zdravotních tipů apod.
Mnohem méně už vychází knih zaměřujících se na psy z pohledu vědeckého. Tím nemám na mysli kynologii jako sportovní/chovatelskou disciplínu, ale studium psů, jak se provádí na univerzitách. Může jít tedy o výzkumy inteligence a chování psů, domestikace (čímž se dostaneme i k vlkům), ekologie dingů, ale třeba i veterinární medicíny. Jistou mediální popularitu si v poslední době takto získaly např. výzkumy týkající se toho, zda psi mají a jak používají magnetický smysl.
Samozřejmě, žánry se protínají. Vyprávění rakouského etologa a nositele Nobelovy ceny Konrada Lorenze o psech je současně působivý „popis vlastních zážitků“ a současně věda (i když v některých ohledech zastaralá). Na českém trhu podle mého názoru vyšly v posledních cca 15 letech na toto téma především 3 kvalitní tituly spadající do psovědy: Alexandra Horowitzová: Uvnitř psa (Práh 2014), John Bradhshaw: Cesta do psí mysli (Plot 2014) a Brian Hare, Vanessa Woodsová: Geniální psi (Dokořán 2016). Jistě i další, člověk nemůže sledovat všechno.
Následující text je přehledem (nebo pokusem o přehled) vědeckých výzkumů o psech tak, jak o nich v posledních cca 10 letech referovaly zahraniční i tuzemské vědecké týmy. Zdrojem byly tiskové zprávy příslušných vědeckých institucí, jak je pro anglicky psané zdroje shromažďuje např. databáze Phys.org, Sciencedaily.com nebo třeba Eurekalert.org. Kniha je sbírkou zajímavostí, nevypráví žádný ucelený příběh. Některé ze studií jsou doplněny komentáři (kratšími i delšími). Mnohá témata se opakují, v různých příspěvcích se řeší z různých úhlů. Trocha opakování je daní za to, aby texty dávaly rámcově alespoň nějaký smysl i samy o sobě a v e-knize se dalo podle nálady různě přeskakovat. Téměř všechny práce vyšly v recenzovaných časopisech, informace měly by proto být jakž takž spolehlivé. Ale je třeba se stejně smířit s tím, že mnohé články docházejí k odlišným, ba i vzájemně se vylučujícím závěrům. Tak to chodí, věda vyžaduje umět se vyrovnat s nejistotou. A navíc věda o psech je i při nejlepší vůli stále trochu soft science ne zcela srovnatelná třeba třeba s jadernou fyzikou.
Kniha určitě není určena těm, kdo se chtějí naučit něco o výcviku psů nebo si pro sebe vybrat ideální plemeno či který z psích útulků nejlépe podpořit. Do jisté míry je to spíše suchá věda, nic dojemného ani zase senzačního – i když dojde i na hafany, kteří si svými schopnostmi nezadají s Komisařem Rexem. Věda je obecně zajímavá a snad i celkem zábavná, což o vědě o psech platí dvojnásob. Samozřejmě to ocení čtenář s obecným zájmem o vědu a způsob, jak se v ní formulují a řeší problémy, ale současně s jistým zájmem také o psy. Vlastnictví psa se nikterak nevyžaduje.
Jde vlastně o sebrané články na téma psů, jak byly publikovány především na www.sciencemag.cz. Nakonec jsem je rozdělil do několika tematických celků, v jejichž rámci nejsou uspořádány chronologicky (dle toho, v jakém pořadí články vycházely).
Je zábavné o psech číst i psech psát, však i tu druhou potřebu má celá řada lidí. Mimochodem, slovo pes a slova psát spolu mohou přímo souviset, a to i se slovem pestrý (Vlastimil Styblík: Tajemství slov, SPN, Praha 2006). Psát znamená vlastně malovat na papír, pro psy je ve srovnání s vlkem nebo liškou zase často charakteristický nějaký vzor na srsti. Samozřejmě, vůbec to tak být nemusí. Jiný výklad říká, že pes může souviset s pisoárem (prostě jako důvod pro pojmenování se vzalo močení samců se zvednutou nohou). Další zase, že slovo pes souvisí s voláním na psa, abychom ho utišili – ps! Nebo se dokonce takto psi volali obecně, obdoba čiči: prý je dokladováno, že Ps se k přivolávání psů užívalo např. na Hané a na Chodsku. A ještě další etymologie spojuje pes s „pást“ (nejen ve významu pást dobytek, ale i hlídat, ochraňovat – viz pastýř v biblických textech, dále i pastor, spasit…).
A když už jsme u psů a psaní, tak na úvod ještě historku ne tak zcela vědeckou (převyprávěno dle Stanley Coren: Co má pes na jazyku, Knižní klub 2001). Elisabetth Mannová Borgesová, dcera spisovatele Thomase Manna, provedla už v 60. letech se svým učenlivým anglickým setrem Arliem řadu pokusů, jak ho naučit rozumět lidskému jazyku i některým abstraktnějším konceptům.
V první fázi naučila psa počítat do čtyř, tj. na povel odlišit předmět (typicky talířek) s příslušným počtem nakreslených teček. Pak se Arlie naučil rozlišovat mezi napsanými číslicemi od 1 do 4 a vybrat vždy tu větší. Neprobíhalo to ale bez problémů a psa to zřejmě dost unavovalo, občas chyboval, někdy měl tendenci odpovídat náhodně a nebo experiment zcela odmítnout, třeba talířky shodit na zem.
Pak se pes dokonce naučil „číst“, tj. rozlišovat asi šest slov (kočka, kost…). Vždy na povel „kost“ vybral příslušné slovo. Prý ho dokonce uměl skládat i z jednotlivých písmen (na povedl Dog vytáhl z hromádky písmena D, O a G). Elisabeth pak svého svěřence dokonce učila psát na speciálním psacím stroji, kdy měl pes na povel vyťukat příslušnou sekvenci písmen. Na klávesnici psal Arlie tlačením nosu a aby lépe viděl, byly zde lupy. Panička se snažila hafana přimět k tomu, aby se díval i na to, co napsal, a v případě chyby se opravil, to se ale ukázalo být zcela nad síly Arlieho. Nedokázal se současně soustředit na „psaní“ a „čtení“. Pes byl úspěšnější, pokud se slova hláskovala a každé písmeno se řeklo několikrát, ve stylu CCC-AAA-TTT.
Asi těžko předpokládat, že by pes jakkoliv rozuměl tomu, co píše (byť i zde prý byly jakési náznaky, např. u věty good dog get bone), ale i jako pouhé memorování je to jistě obdivuhodný výkon.
Nakonec paní posadila Arlieho před psací stroj a nechala ho psát bez diktátu. Pes psal slova oddělovaná mezerami v jednom řádku. Pokud se řádek rozsekal, vznikla tak „báseň“.
Jedna z nich zněla takto:
bed a ccat
cad a baf
bdd af dff
art ad
abd ad arlie
bed a ccat
Dále se ale nepokračovalo, protože zatímco na diktát pes psal klidně, když měl psát sám, začal po chvíli tlouct do kláves tlapou, kňučet a výt.
Paní Borgesová ukázala báseň slavnému kritikovi moderní poezie a ten ji zařadil do poezie konkretistů. Aniž věděl, že jde o psa, vyjádřil se pochvalně o básníkově talentu a věřil, že v případě, že ve svém úsilí vytrvá, mohl by se stát obdivovaným umělcem…
Mimochodem, k interakcím psů s klávesnicí, respektive dotykovým displejem moderních počítačů se ještě také dostaneme.
Jak řečeno, e-kniha je takový pel-mel zajímavostí o psech, vědeckých novinek, jak mi prošly rukama při redigování a psaní během posledních cca 10 let. Jedna část je přímo nazvaná Psí guláš, ale platí to pro text jako celek.
***
E-kniha – texty o psech ze Sciencemag.cz sebrané, doplněné a uspořádané.
Psověda: Od domestikace vlka po psy u počítačů. 100 vědeckých studií o psech
Kdy lidé poprvé ochočili vlka? Kolik hraček znáš… Kolik slov se dokážou naučit geniální border kolie? Pozná se pes v zrcadle a má teorii mysli? Psi a matematika. Vnímají psi magnetické pole? Mohli by se dožívat 20 let? Genetické studie i experimenty zkoumající chování. Novinky o psech, které se v posledním desetiletí objevily ve vědeckých článcích. Psí zajímavosti z důvěryhodných zdrojů.
Nová vlna 2022, 150 ns
