Sciencemag.cz
Doporučujeme
Ve sci-fi filmech je to oblíbená situace: na Zem se řídí asteroid a hrdinové ho musí vyhodit do povětří, eventuálně rozstřílet či nějak změnit jeho dráhu jiným objektem. O tom, jak by tyto metody fungovaly v praxi, nevíme pochopitelně prakticky nic, jsme odkázáni na simulace.
Charles El Mir z John Hopkins University a jeho kolegové nyní prošli několik běžně uváděných tvrzení a podrobili je novým analýzám. Výsledek: rozbít asteroid je těžší, než s dosud myslelo.
Kolem roku 2000 vznikla simulace jiného týmu, podle které asteroid o průměru cca kilometr při rychlosti nárazu 5 km/s dokáže rozbít asteroid o průměru 25 km (v modelu figuruje křehkost materiálů i např. teplota a pravidelnost tvaru povrchu). Nový přesnější model zahrnuje i konečnou rychlost šíření prasklin v asteroidu. Kromě počáteční fáze po nárazu se snaží postihnout i vliv gravitace na kusy uvolněné z tělesa po několik hodin („gravitační reakumulace“).
Závěr zní: ke zničení asteroidu je potřeba více energie, než soudily předešlé studie; mnohdy se těleso sice roztrhne, ale jeho kusy zůstanou vlivem gravitace u sebe, takže efektivní hmotnost při následné srážce se Zemí by se nezměnila. Některé poznatky získané při simulaci by měly jít využít i pro jinou manipulaci s asteroidy, třeba při těžbě na nich nebo pokusu je transportovat blíž k Zemi pro další zpracování.
Charles El Mir et al, A new hybrid framework for simulating hypervelocity asteroid impacts and gravitational reaccumulation, Icarus (2018). DOI: 10.1016/j.icarus.2018.12.032
Zdroj: Phys.org
