Sciencemag.cz
Doporučujeme
Před stošedesáti lety francouzský archeolog Auguste Mariette během svého hledání hrobek z doby stavitelů pyramid v Sakkáře narazil na kultovní kapli hrobky patřící velmoži Ptahšepsesovi. Z ní odvezl unikátní kultovní stélu – nepravé dveře – které se dnes nacházejí, společně s překladem ze vchodu do hrobky, v Britském muzeu. Další informace o samotné hrobce byly záhy ztraceny a sám Mariette o ní publikoval jen zhruba stránku textu a hrubý nákres jejího půdorysu a nepravých dveří, které se v Londýně se staly jedním z lákadel z doby stavitelů pyramid.
Z napisů na stéle a překladu víme, že se jednalo o osobnost s unikátním životopisem žijící v průběhu 25. a 24. století př. Kr., tedy před více než 4400 lety. Ptahšepses vyrůstal na královském dvoře během vlády panovníků Menkaurea a Šepseskafa. Za vlády zakladatele 5. dynastie Veserkafa se Ptahšepses dočkal neslýchaného gesta od panovníka – jako první dvořan nekrálovského původu si vzal za manželku královskou dceru Chamaat. Jeho kariéra pokračovala až do doby vlády panovníka Niuserrea, za jehož vlády umírá. Kromě toho byl Ptahšepses dosud prvním známým uctívačem staroegyptského boha Usíra, boha podsvětí. Je proto možné, že kult tohoto boha, který se stal jedním z hlavních božstev starých Egypťanů, Ptahšepses zavedl.
Ptahšepses byl nejen královským zeťem a důvěrníkem, ale zastával rovněž vysoké kněžské funkce řady staroegyptských bohů (mimo jiné byl knězem boha Sokara, Ptaha a Tatenena) a byl také knězem boha Rea ve slunečních chrámech panovníků 5. dynastie stojících v Abú Ghurábu severně od Abúsíru.
Existovalo tedy mnoho důvodů pokusit se místo Ptahšepsesova posledního odpočinku znovu najít a prozkoumat moderními metodami. Hrobku skutečně s pomocí detailních satelitních snímků tento rok lokalizovala expedice Českého egyptologického ústavu v oblasti severně od Džoserovy pyramidy. Ukázalo se, že její architektura i dnes, po 4400 letech, dosahuje úctyhodné výšky přes čtyři metry. Zdokumentována tak mohla být nejen její vlastní kultovní kaple, odkud pocházely nepravé dveře, ale i celá oblast vchodu a průčelí, serdab (nepřístupná místnost pro uložení soch majitele hrobky) a architektura hrobky jako taková. Hrobka pokrývala plochu téměř 1000 m2 a právě v oblasti vchodu do kaple se zčásti dochovala původní malovaná výmalba sestávající ze scén řezníků porážejících dobytek k obětování v kapli a procesí mužských postav, nosičů obětin. Podařilo se nalézt také několik fragmentů reliéfů, z nich některé zachycují části postavy princezny Chamaat.
V podzemí hrobky se nacházela velká pohřební komora se žulovým sarkofágem, která ovšem byla vykradená již ve starověku.
Vedoucí expedice, Prof. Miroslav Bárta, k nálezu říká: „Ptahšepses žil k době, kdy se v důsledku vysychání Nilu naplno začal projevovat úbytek zdrojů a prudce narůstal vliv lobbistů a tendence vedoucí k nepotismu. Mocné rodiny ve státě se stávaly stále mocnější a nezávislejší na panovníkovi, stavěly si monumentální hrobky a dávaly na odiv svůj vliv a narůstající nezávislost. Tato hrobka a osobnost jejího majitele jsou naprosto zásadní pro porozumění počátku těchto trendů, které nakonec vedly ke kolapsu doby stavitelů pyramid.“
Výzkum v současné době ještě probíhá, ale již nyní je jisté, že se podařilo znovuobjevit dávno ztracenou hrobku jedné z nejvýznamnějších osobností nekrálovského původu doby stavitelů pyramid Staré říše. Je možné, že Ptahšepses byl i jedním z legendárních mudrců své doby, kterého staří Egypťané uctívali po dalších tisíc let. V každém případě je možné již nyní říci, že tímto nálezem rozumíme tomuto kritickému období staroegyptských dějin mnohem lépe.
