Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vědci z kalkatského centra IISER objevili nový vztah mezi magnetickým polem Slunce a cyklem slunečních skvrn; tato závislost má pomoci předpovědět, kdy nastane vrchol sluneční aktivity. Nová studie naznačuje, že maximální intenzita 25. cyklu sluneční aktivity, tedy právě probíhajícího cyklu slunečních skvrn, se blíží a pravděpodobně nastane do 9 měsíců.
Obrovské proudy plazmatu a konvekce společně vytvářejí uvnitř Slunce magnetická pole, která se na povrchu projevují jako tmavé skvrny. Tyto skvrny mají velikost srovnatelnou se Zemí a jsou zdroji intenzivního magnetismu, asi 10 000krát silnějšího než magnetické pole Země.
Někdy jsou magnetická pole slunečních skvrn narušena prudkými událostmi, které vedou ke vzniku slunečních magnetických bouří, jako jsou erupce nebo výrony koronální hmoty. Tyto bouře uvolňují vysokoenergetické záření a vrhají do vesmíru obrovské množství zmagnetizovaného plazmatu. Nejintenzivnější z těchto bouří by v případě, že by směřovaly k Zemi, mohly způsobit vážné škody (až celosvětové katastrofy).
Staletí pozorování počínaje počátkem 16. století ukazují, že počet skvrn na Slunci se pravidelně mění. Přibližně každých 11 let dosahuje počet skvrn a intenzita sluneční aktivity vrcholu, kdy se očekávají nejsilnější poruchy „kosmického počasí“. Předpovědět, kdy k tomuto vrcholu dojde, je však stále obtížné.
Samotný sluneční cyklus vzniká mechanismem dynama poháněného energií z proudů plazmatu uvnitř hvězdy. Mechanismus zahrnuje dvě základní složky slunečního magnetického pole, z nichž jedna se projevuje cyklem slunečních skvrn a druhá recyklací velkoplošného dipólového pole Slunce; to se podobá magnetickému poli Země – sahá od jednoho pólu Slunce k druhému. S cyklem slunečních skvrn se mění také intenzita slunečního dipólového pole; severní a jižní magnetický pól si vyměňují místa rovněž každých 11 let.
V roce 1935 švýcarský astronom Max Waldmeier zjistil, že čím rychleji cyklus slunečních skvrn narůstá, tím je jeho síla silnější, takže silnějším cyklům trvá kratší dobu, než dosáhnou své maximální intenzity. Tento vztah byl často využíván k předpovědi síly cyklu slunečních skvrn na základě pozorování jeho rané fáze vzestupu.
Nová studie doplňuje Waldmeierův jen, propojuje dvě primární složky magnetického pole Slunce a podporuje teorii, že vývoj slunečních skvrn je nedílnou součástí fungování slunečního dynama, nikoliv jeho pouhým příznakem.
Nová pozorování rychlosti poklesu dipólového magnetického pole Slunce lze vhodně kombinovat s pozorováním slunečních skvrn a předpovědět, kdy bude probíhající cyklus vrcholit. Z analýzy vyplývá, že maximum 25. slunečního cyklu nastane s největší pravděpodobností už počátkem roku 2024, přičemž nejistota odhadu se pohybuje do září 2024.
Priyansh Jaswal et al, Discovery of a relation between the decay rate of the Sun’s magnetic dipole and the growth rate of the following sunspot cycle: a new precursor for solar cycle prediction, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters (2023). DOI: 10.1093/mnrasl/slad122
Zdroj: Royal Astronomical Society / Phys.org, přeloženo/zkráceno
Ergo, počítejme s tuhou a sněhuplnou zimou možná i přes počátek jara.