Credit: (c) NASA/JPL-Caltech/DSS
Credit: (c) NASA/JPL-Caltech/DSS

Středně velké černé díry dlouho unikaly, ale opravdu existují

Ve vesmíru nacházíme „normální“ černé díry vzniklé gravitačním zhroucením hvězd a pak superhmotné černé díry existující uprostřed galaxií. A co mezitím? Pokud superobří černé díry např. nevznikly skokem, pak by měly existovat i fáze „středně hmotných“ černých děr, ty však byl dosud problém zachytit.
Většina astrofyziků, respektive většina modelů evoluce galaxií, se středně těžkými černými dírami počítala. Pro základní představu, má jít o objekty o hmotnosti řádově 50 000 Sluncí – tedy podstatně více, než je dolní limit pro černé díry vzniklé z hvězd (asi 3 hmotnosti Slunce, míněno hmotnost vzniklé černé díry, ne původní hvězdy, ta je větší), a podstatně méně, než je shromážděno v centrech galaxií (miliony či miliardy hmotností Slunce).
Existuje už několik pozorování, které lze interpretovat jako doklad černých děr typu IMBH (intermediate-mass black holes), nová data z Hubbleova kosmického dalekohledu jsou v tomto ohledu ale nejpřesvědčivější. Dacheng Lin z University of New Hampshire, hlavní autor studie publikované v Astrophysical Journal Letters, uvádí, že černá díra byla identifikována jako původce roztržení hvězdy, která prošla kousek od ní. Hubbleův dalekohled se zaměřil na sledování události, kterou již v roce 2006 zaznamenaly detektory NASA (Chandra X-ray Observatory) i ESA (X-ray Multi-Mirror Missio). Šlo o silný záblesk rentgenového záření; další výzkum vyloučil možnosti, že původcem jsou supermasivní černé díry (nepocházel z centra Mléčné dráhy) nebo neutronové hvězdy v naší galaxii. Závěr zní, že rentgenové záření vyšlo z velmi husté hvězdokupy na okraji cizí galaxie a zdrojem je středně hmotná černá díra. Na rozdíl od superhmotných černých děr v centru galaxií tyto objekty nestrhávají hvězdy ze svého okolí (nebo alespoň ne masově), nemají kolem sebe zářící prstence, a je i nadále bude těžké je proto identifikovat…
Objekt z názvem J215022.4?055108 je možná centrální černou dírou trpasličí galaxie, kterou o značnou část hmoty navíc okradla sousední galaxie; nebo jde možná spíše o zbytek galaxie. Pokud platí, že hmotnost černé díry uprostřed galaxie je úměrná hmotnosti galaxie (poznámka PH: ale to snad závisí i na stáří galaxie, na jejím vývoji?), pak by zde mohl být i návod, jak zkoušet objevovat další objekty typu IMBH.

Zdroj: Astrophysical Journal Letters/NASA Goddard Space Flight Center/Phys.org

Exotická fyzika neutronových hvězd: jaderné těstoviny a odkapávání protonů

Neutronové hvězdy jsou extrémní objekty, do jejichž nitra nevidíme. S poloměrem kolem 12 kilometrů mohou …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *