Tokeny zajišťující jedinečnost určitých digitálních objektů – napadlo by nás prodávat nebo kupovat digitální obrázek, který má jedinečný otisk? Na pohled to (pro řekněme konzervativně uvažujícího člověka) nedává žádný smysl. Jenže analogicky: má smysl, aby nevyčíslitelnou hodnotu měl dejme tomu (fyzický) originál Mony Lisy? Cenu určuje trh. Ať tak či …
více »Obrovská majetková nerovnost měla usnadnit pád říše Aztéků
Španělští dobyvatelé sami nezavedli v obsazeném Mexiku nerovnost, pouze navázali na již existující socioekonomickou strukturu a přizpůsobili ji svým plánům, uvádí nová studie (autoři: Guido Alfani z Bocconi University a Alfonso Carballo z NEOMA Business School). Aztécká říše vznikla ze svazku tří městských států, které časem ovládly většinu centrálního Mexika. …
více »Kolapsy a klesající produktivita složitosti
Kolaps není ve své podstatě katastrofou. Je to racionální a úsporný proces. Většina autorů, jejichž díly jsme se tu zabývali, zjevně civilizace a složité společnosti schvaluje. Složitost vnímají jako žádoucí, a dokonce chvályhodný stav lidských záležitostí. Civilizace je pro ně vrcholným úspěchem lidské společnosti, výrazně výhodnějším než jednoduché, méně diferencované …
více »Rozklad vs. kolaps
Nyní tedy učiníme prvý krok k tomu, abychom pochopili rozdíl mezi společnostmi, které se pomalu rozkládají, a těmi, které rychle kolabují. Příklady společností prvého typu jsou byzantská a osmanská říše. Obě postupně ztrácely moc a území ve prospěch svých konkurentů. Během tohoto procesu nedošlo k žádnému kolapsu – k žádné náhlé ztrátě složitosti …
více »Příbuzným pošleme peníze podle podílu společných genů
Hamiltonovo pravidlo v podobě, jak ho popularizoval známý výrok jiného evolučního biologa J. B. S. Haldana, zní: „Položil bych život za dva bratry nebo osm bratranců a sestřenic.“ Ve světě sobeckých genů hraje příbuzenský výběr velkou roli. To, že geneticky příbuzní jedinci si častěji pomáhají, a to i na úkor …
více »Model praví: Lidé se při sociálním učení neučí od většiny
Jedním z faktorů, který většinu z nás poškozuje při rozhodování, je averze k riziku. Alespoň se to tak mnohdy uvádí při popisech ekonomického chování – které se pak někdy označuje jako „iracionální“; pak zase ovšem vznikají zmatky kolem toho, jak přesně chápeme význam jednotlivých slov. Přitom zmatky se mohou rozšiřovat …
více »Způsob podvádění nedokazuje, že lidé se chovají iracionálně
V posledních letech vyšla i v češtině řada knih behaviorálních ekonomů, kteří se snaží empiricky dokazovat, že lidé se nechovají ekonomicky racionálně a celá příslušná teorie ekonomické racionality je prostě chybná. Možná mají pravdu, ale jen možná – to protože výsledky experimentů lze podle mého názoru vysvětlovat řadou způsobů. Tématu …
více »Ekonomicko-psychologické paradoxy: Transparentnost nemusí nic zlepšit, ba naopak
V řadě případů (oprávněně) předpokládáme nebo máme alespoň podezření, že naši obchodní partneři-poradci nám nedávají ta nejlepší doporučení, protože jsou v konfliktu zájmů. Lékař má např. vazby na konkrétní farmaceutické firmy, o metodách rozhoduje podle cenové politiky pojišťovny. Bankéř a finanční poradce jsou různě motivováni k prodeji různých finančních produktů. …
více »Utopené náklady: Opice jsou tvrdohlavé podobně jako lidé
Můžeme tomu říkat vytrvalost, tvrdohlavost nebo i utopené náklady – jde prostě o přesvědčení, že když už jsme nějaké věci věnovali určitý čas (fyzické či duševní úsilí, peníze apod.), je kvůli tomu nějak cennější. Že v nějaké činnosti stojí za to pokračovat prostě proto, že už jsme se jí zabývali …
více »Kámen, nůžky, papír – teorie her a paradoxy
Je-li A větší než B a B větší než C, pak C nemůže být větší než A. Tedy míněno v reálném světě, nikoliv ve speciálních formálních systémech. Hry typu kámen-nůžky-papír představují jen krajně uměle zkonstruovaný paradox. Je tomu ale opravdu tak? V rámci evoluce/přírodního výběru dochází kupodivu k podobným situacím. …
více »