Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nová studie však naznačuje, že temná hmota a energie namísto toho, aby byly dominantními složkami vesmíru, možná vůbec neexistují. To, co vnímáme jako temnou hmotu a temnou energii, by místo toho mohlo být jednoduše důsledkem postupného oslabování „přírodních sil“ vesmíru v průběhu jeho stárnutí.
Hlavní autor nové studie Rajendra Gupta z University of Ottawa tvrdí, že pokud se základní síly přírody pomalu mění v čase a prostoru, mohou vysvětlit podivné jevy, které pozorujeme, včetně evoluce galaxií a jejich rotace i toho, jak se vesmír rozpíná.
„Síly vesmíru se v průměru skutečně oslabují, jak se vesmír rozpíná,“ tvrdí Gupta. „Toto oslabení vyvolává dojem, že nějaká existuje tajemná síla, která způsobuje rychlejší rozpínání vesmíru (označovaná jako temná energie). Na úrovni galaxií a kup galaxií pak variace těchto sil v gravitačně vázaném prostoru vede k dodatečné gravitaci (považované za důsledek temné hmoty). Ale tyto jevy mohou být pouze iluzí, která vzniká z vyvíjejících se konstant definujících sílu těchto sil.“ (poznámka PH: „silami vesmíru“ se zde myslí i ještě něco jiného než gravitace?)
„Existují dva velmi odlišné jevy, které je třeba vysvětlit pomocí temné hmoty a temné energie: První je na kosmologické úrovni, tedy na úrovni větší než 600 milionů světelných let: vesmír se zde zdá být homogenní a stejný ve všech směrech. Druhý je v astrofyzikálním měřítku, tedy v menším, kde je vesmír velmi nerovnoměrný a závislý na směru. Ve standardním kosmologickém modelu vyžadují tyto dva scénáře různé rovnice k vysvětlení pozorování pomocí temné hmoty a temné energie. Náš model je jediný, který je vysvětluje stejnou rovnicí, aniž by potřeboval temnou hmotu nebo temnou energii. … Je to všechno jen výsledek konstant přírody, které se mění s tím, jak vesmír stárne a stává se nehomogenním.“
V novém modelu se parametr označovaný jako α objevuje díky tomu, že se umožňuje vývoj vazebných konstant. Ve skutečnosti se α chová jako další „složka“ v gravitačních rovnicích, která vyvolává účinky podobné těm, které astronomové připisují temné hmotě a temné energii.
V kosmologickém měřítku se α považuje za konstantu (např. určenou na základě dat o supernovách). Ale lokálně (v astrofyzikálním měřítku), v galaxii, protože distribuce standardní hmoty (černé díry, hvězdy, planety, plyn atd.) se podstatně liší, α se mění, což způsobuje, že dodatečný gravitační efekt závisí na tom, kde se taková hmota nachází. Nová teorie tedy předpovídá, že v oblastech, kde je hodně standardní hmoty, je dodatečný gravitační efekt menší, a kde je detekovatelná hustota hmoty nízká, naopak větší.
Namísto přidání hal temné hmoty kolem galaxií pochází dodatečná gravitační síla v novém modelu z α. Reprodukuje tak pozorované „ploché rotační křivky“ (hvězdy se ve vnějších částech galaxií pohybují rychleji, než se očekávalo).
Rajendra P. Gupta, Testing CCC+TL Cosmology with Galaxy Rotation Curves, Galaxies (2025). DOI: 10.3390/galaxies13050108
Zdroj: University of Ottawa / Phys.org, přeloženo / zkráceno
