Sciencemag.cz
Doporučujeme
Tibetská doga (mastif) je plemeno poměrně populární i v ČR. Genetická studie nyní ukazuje, že tito psi získali geny potřebné pro přežití v nadmořské výšce podobně jako samotní Tibeťané – křížením.
Genetická výbava představující adaptaci na nadmořské výšky je v případě Tibeťanů výsledkem křížení s denisovany. (I když sotva přímo v Tibetu; denisovany ovšem známe pouze z Altaje, takže k tomu mohlo dojít třeba tam. Poněkud to ovšem koliduje s chronologií, denisované vymizeli dávno před prvním osídlením Tibetu.) U tibetské dogy tomu bylo podobně.
Zhen Wang, Yixue Li a další čínští výzkumníci publikovali v Molecular Biology and Evolution studii o genetické analýze, z níž vyplývá, že tibetská doga je potomkem čínských psů, ovšem zpětně křížených s vlky – místní tibetskou subpopulací, nikoliv „obecným“ vlkem šedým. Mají o tom svědčit úseky genomu EPAS1 a HBB. Převažuje ovšem genetická výbava psa. Ke vzniku plemene tedy došlo až v Tibetu a výsledkem byla adaptace na nadmořskou výšku, kdy doga dokáže podávat fyzický výkon ještě nad 4500 metrů.
Kromě novodobých wolfdogů (československý vlčák, Saarloosův vlčák…) docházelo ke zpětnému křížení domácího psa s vlkem určitě u eskymáckých psů, huskiů a malamutů, možná i jinde (samojed, norský losí pes, sporná situace při vzniku plemene německý ovčák…). Třeba malamut má podobně jako tibetská doga ve své povaze značnou nezávislost, může to být společný důsledek přilití vlčí krve; samozřejmě ale nemusí, nezávislostí se vyznačují i další plemena a povaha jednotlivých psích plemen je spíše dokladem rozdílné lidské selekce než jejich původu.
Zdroj: HeritageDaily a další
