Sciencemag.cz
Doporučujeme
Trpasličí planeta Ceres má průměr téměř 1 000 km a nachází se v pásu asteroidů. Rozhodně ale není typickým objektem tohoto pásu. Je nejen největším tělesem mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru; na rozdíl od svých sousedů se vyznačuje také mimořádně složitou a pestrou geologií. Před lety objevila sonda NASA Dawn na povrchu Ceresu (poznámka: ta Ceres, takže skloňovat Cerery? Ale to by tomu skoro nebylo rozumět…) rozsáhlá ložiska amonnia (NH4+, míněno jako součást amonných solí).
Někteří vědci předpokládají, že zmrzlé amonium hrálo roli při vzniku trpasličí planety. Amonium je však stabilní pouze ve vnější Sluneční soustavě, v těsnější blízkosti Slunce se rychle vypařuje. To by svědčilo pro původ Ceresu daleko od pásu planetek. O tom, zda se trpasličí planeta zformovala v pásu asteroidů, nebo zda migrovala dovnitř z okraje Sluneční soustavy, astronomové diskutují již dlouho. Dalším příspěvkem k této debatě jsou nově interpretované nálezy z kráteru Consus.
Zdá se, že Ceres byl donedávna – a pravděpodobně stále je – dějištěm jedinečného kryovulkanismu. V několika impaktních kráterech lze nalézt světlé solné usazeniny. Usazeniny v kráteru Consus by mohly ukazovat na materiál bohatý na amonium, který se dostal na povrch z hlubin trpasličí planety právě v důsledku vulkanismu. Přesněji řečeno, vědci se domnívají, že ložiska jsou pozůstatkem solanky, která během mnoha miliard let prosákla na povrch z tekuté vrstvy mezi pláštěm a kůrou.
Snímky a data z měření v kráteru Consus, které tým nyní analyzoval podrobněji než dříve, ukazují materiál nažloutlé barvy. Minerálů bohatých na amonium je zde více než na povrchu, což naznačuje, že by mohly mít původ v nitru planetky. Přítomnost amonia tedy nemusí nutně ukazovat na původ ve vnější Sluneční soustavě – Ceres mohl vzniknout (a podle nové studie také vznikl) tam, kde dnes obíhá.
Trochu podrobněji: Vědci předpokládají, že sloučeniny amonia byly obsaženy již v původních stavebních kamenech Ceresu. Protože se amonium nespojuje s typickými minerály v plášti Ceres, postupně se nahromadily v silné vrstvě solanky, která se globálně rozprostírala mezi pláštěm a kůrou trpasličí planety. Kryovulkanická činnost způsobila, že solanka bohatá na amonium v průběhu miliard let opakovaně stoupala a amonium v ní obsažené postupně prosakovalo do fylosilikátů (vrstevnatých silikátů) v kůře Ceresu. Fylosilikáty jsou na Zemi rozšířené například v jílovitých půdách. Minerály v kůře Ceresu pravděpodobně absorbovaly amoniak po mnoho miliard let jako jakási houba.
Mnohé nasvědčuje tomu, že koncentrace amonia je vyšší v hlubších vrstvách kůry než v blízkosti povrchu. Několik míst na povrchu Ceresu, kde se mimo kráter Consus objevují nápadné skvrny žlutavě světlého materiálu, se rovněž nachází v hlubokých kráterech.
A. Nathues et al, Consus Crater on Ceres: Ammonium‐Enriched Brines in Exchange With Phyllosilicates?, Journal of Geophysical Research: Planets (2024). DOI: 10.1029/2023JE008150
Zdroj: Max Planck Society / Phys.org
