Sciencemag.cz
Doporučujeme
Biosignatury jsou hezká věc, ale téměř vždy je lze vysvětlit i jinak. Navíc všechna dřívější tvrzení údajně dokazující mimozemský život se nakonec ukázala pochybná. A nakonec, výjimečná tvrzení prostě vyžadují výjimečné důkazy. Manoj Joshi, Andrew Rushby a Maria Di Paolo na The Conversation vysvětlují, proč bychom například detekci dimethylsulfidu na exoplanetě K2-18 b neměli přeceňovat.
Trocha historie:
V 70. letech 20. století jeden z vědců pracujících na misi Viking na Mars prohlásil, že z jeho experimentu vyplývá, že by v půdě Marsu mohly být mikroorganismy. Tyto závěry však byly jinými vědci konsenzuálně odmítnuty.
V roce 1996 jeden tým uvedl, že v marsovském meteoritu ALH84001 byly nalezeny mikroskopické stopy připomínající bakterie. Následné studie však toto tvrzení značně zpochybnily.
Od počátku roku 2000 se také opakovaně objevují tvrzení o detekci metanu v atmosféře Marsu, a to jak na základě dálkového průzkumu družicemi, tak na základě pozorování in-situ pomocí roverů. Jenže metan může vznikat řadou abiotických procesů (zejména sopky).
Ne všechna předchozí tvrzení o důkazech mimozemského života se týkají rudé planety. V roce 2020 pozemská pozorování atmosféry Venuše naznačovala přítomnost nízké hladiny fosfanu. Ten mohou produkovat mikrobi, jistě ale může vznikat i abioticky. I samotnou detekci fosfanu však později jiní vědci zpochybnili.
Nadějný kandidát z poslední doby, exoplaneta K2-18b, má poloměr 2,6krát větší než Země, hmotnost téměř 9krát větší a obíhá kolem hvězdy vzdálené 124 světelných let. To víme celkem spolehlivě. Svět s oceánem kapalné vody pod atmosférou bohatou na vodík je možný, je to ovšem pouze jedna z možností. Jiný tým naznačuje, že by planeta místo toho mohla mít oceán magmatický (z roztavených hornin). Mohlo by se také jednat o planetu podobnou „plynnému trpaslíkovi“ Neptunu – s malým jádrem zahaleným silnou vrstvou plynu a ledu. Obě tyto možnosti by byly mnohem méně příznivé pro rozvoj života (alespoň pozemského typu).
Navíc exoplanety budou často exotická prostředí s exotickou chemií. Co dosud pokládáme za biosignaturu, jí jinde vůbec být nemusí. I když detekce dimethylsulfidu na K2-18b téměř jistě odpovídá skutečnosti (pravděpodobnost chyby jen 1 ku 1 500), příliš mnoho to stále nedokazuje. Na Zemi sice nejsou známy žádné abiotické způsoby vzniku DMS bez života, tato chemická látka byla ale zjištěna na kometě 67/P, kterou zblízka zkoumala sonda Rosetta Evropské kosmické agentury. DMS byl dokonce detekován i v mezihvězdném prostředí, což naznačuje, že nějak vznikat abiotickými mechanismy může.
Zdroj: Manoj Joshi, Andrew Rushby a Maria Di Paolo: There’s growing evidence of possible life on other planets. Here’s why you should still be skeptical, The Conversation / Phys.org
Poznámka PH: Argumentace výše mi přijde velmi přesvědčivá.
