Vědci analyzovali stopy 7000 let starého jídla

Stopy 7000 let starého jídla z období neolitu objevili a popsali vědci z česko-makedonsko-italského týmu na povrchu pravěké keramiky z jižního Balkánu. Archeologové, chemici a biologové pod vedením Jaromíra Beneše z Jihočeské univerzity (JČU) a Lukáše Kučery z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (PřF UP) analyzovali stopy na velkých keramických pekáčích nalezených na počátku šedesátých let minulého století u Ochridského jezera na hranicích Makedonie a Albánie. Výzkum napovídá, že si tehdejší lidé pochutnávali na pokrmech s vepřovým masem, moukou a divokými rostlinami.

Nálezy byly součástí tzv. nákolních osad, které se v této lokalitě nacházely mezi roky 5200 až 5000 před naším letopočtem. Výsledky výzkumu byly publikovány ve speciálním čísle „Applied Analytical Chemistry“ prestižního chemického časopisu Molecules.

Specialisté odebrali vzorky z povrchu pravěkých nádob v roce 2019 v rámci letní archeobotanické školy, kterou pořádá JČU a makedonské archeologické instituce. Vzorky pak byly zpracovány na několika českých a zahraničních pracovištích. Mikroskopické stopy škrobů a fragmentů rostlin byly zkoumány v Laboratoři archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty JČU, detailní chemická analýza vzorků byla provedena na Katedře analytické chemie PřF UP. Geneticko-imunologický signál z odebraného materiálu byl pak sledován na Západočeské univerzitě v Plzni. Velmi důležité bylo určení některých tzv. nepylových objektů v mikroskopických preparátech, které provedla Assunta Florenzano z univerzity v italské Modeně.

Samotné fragmenty keramických pekáčů byly předmětem zkoumání severomakedonských archeologů. Na základě přítomnosti celých nálezových souborů byly zařazeny do mladé fáze balkánského neolitu. Jeden z keramických pekáčů byl dokonce celý zrekonstruovaný. Podařilo se z něj před konzervací odebrat několik centimetrů velký zlomek spálené organické hmoty. Vědci poté zjistili, že ve spečené hmotě byly zachovány hyfy mikroskopických hub. Svědčí to o nepříliš pečlivém čištění nádobí pravěkými zemědělci.

„Velice přínosná byla chemická analýza získaných vzorků pomocí plynové chromatografie ve spojení s hmotnostní spektrometrií. V řadě vzorků byla identifikována velká řada sloučenin, z nichž nejvýznamnější byla detekce cholesterolu. Tato látka byla ve vysokých koncentracích nalezena v jamkách na dně pekáčů a ‚připečených‘ vrstvách na vnitřní stěně. Toto zjištění určilo další směr laboratorního výzkumu,“ vysvětlil Lukáš Kučera z katedry analytické chemie přírodovědecké fakulty.

Další výzkum spočíval v mikroskopické analýze rostlinných fytolitů tvořících „kostru“ rostlin i v analýze škrobových zrn, které při pečení neolitické potravy nepodlehly želatinizační tepelné přeměně. Pomocí mikroskopie byla zjištěna přítomnost divokých rostlin z čeledi liliovitých (Liliaceae) a rodů bér (Setaria) a orobinec (Typha). Byla také nalezena škrobová zrna poukazující na možnou přítomnost cereálií, jejichž využívání je v tomto kontextu velmi pravděpodobné. To ostatně potvrdil nález zlomku chlupu larvy rušníka obilního – brouka, který škodí především zásobám obilí a mouky.

Interpretaci výsledků tohoto zkoumání pak celkově výrazně pomohla imunologická analýza, při které Jaroslav Pavelka zjistil v několika vzorcích přítomnost denaturovaných proteinů vepřového masa. Dva vzorky, včetně větší organické napečeniny, byly datovány v americké Atlantě radiokarbonovou metodou. Výsledky však ukázaly větší stáří vzorků, než je datování keramiky pomocí archeologické relativní chronologie. Ta stanovuje datování artefaktů pomocí dalších nálezů v souboru ve stejné archeologické vrstvě, kde byly pekáče nalezeny. Tento efekt většího zdánlivého stáří nálezů je však v literatuře dobře popsán – způsobuje jej obohacení starším radiouhlíkem rozpuštěným ve vodním prostředí, kde nálezy sedm tisíc let spočívaly.

Důležité ale bylo, že obě radiokarbonová data byla stejná, což vyloučilo kontaminaci mladším materiálem. V archeologické literatuře dosud koloval názor, že se neolitické pekáče od Ochridského jezera využívaly k pečení ryb. Tato jistě logická úvaha se odvíjela od oválného tvaru pekáčů a geografické polohy nákolní osady Ustie na Drim při severním břehu Ochridského jezera. Analýza vzorků ale tuto hypotézu nepotvrdila. Je vysoce pravděpodobné, že pekáče byly použity mnohonásobně a pravděpodobně i pro různá jídla. Výsledky analýz mají tedy kumulativní charakter, což znamená, že chemické a biologické stopy nemusely pocházet jen z jednoho typu jídla. Pokrmy s vepřovým masem, moukou a divokými rostlinami jsou tou nejpravděpodobnější variantou. Podobné jídlo se dodnes v Severní Makedonii připravuje pod názvem selské maso a je velmi oblíbené.

Multidisciplinární analýzy mezinárodního týmu ukázaly směr archeologického, chemického a biologického výzkumu. Současné analytické metody jsou mimořádně citlivé a přesné. Vědci díky tomu mohou posouvat hranice poznávání života prvních evropských zemědělců a odhalovat prastaré kořeny současné balkánské kuchyně. „Vůbec poprvé byla v takovém rozsahu při výzkumu využita kombinace chemické a archeo-botanické analýzy. V archeologii se nám tak otevírají úplně nové možnosti, o kterých se nám nedávno ještě ani nesnilo,“ doplnil Jaromír Beneš z JČU.

tisková zpráva Univerzity Palackého v Olomouci

Objevili univerzální systém pro dopravu nukleových kyselin do buněk

Schopnost doručovat do buňky molekuly různé velikosti usnadňuje využití systému i ve velmi odlišných genových …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close