Vědci objevili vůbec první tisícinožku

Vědci v Západní Austrálii objevili vůbec první více než tisícinohou mnohonožku. Napočítali jí 1306 nohou. Zvíře s nejvíce nohama na světě našli výzkumníci 60 metrů pod zemí poblíž jižního pobřeží Západní Austrálie. Nový druh pojmenovali po řecké bohyni podsvětí Eumillipes persephone.

V anglickém jazyce tato zpráva vyznívá daleko lépe než jak je tomu v českém překladu. Mnohonožky (třída Diplopoda) jsou jednou ze skupin tzv. stonožkovců a v angličtině jsou nazývány „millipedes“, tedy „tisícínožky“. Všechny jazykové varianty nicméně vystihují hlavní charakteristický znak těchto bezobratlých živočichů. Tělo mnohonožek je tvořeno často vysokým počtem článků, přičemž většina z nich nese dva páry kráčivých nohou, jedná se tedy o živočichy s velmi vysokým počtem nohou v rámci celé živočišné říše. Navíc je pro ně charakteristický tzv. kontinuální růst (anamorfóza), během života jim postupně po jednotlivých svlékáních vnějších tělesných pokryvů mohou stále dorůstat tělní články a tedy i další páry nohou.

Do nedávna byl „rekordmanem“ mezi těmito mnohonožkami kalifornský zástupce s vědeckým jménem Illacme plenipes, u kterého bylo napočítáno až 750 nohou. Fascinující je, že nově nalezený druh Eumillipes persephone byl zjištěn v hlubinných vrtech v podpovrchových vrstvách Západní Austrálie. Z celkem dosud několika málo nalezených jedinců měla nejdelší samice celkem 330 tělních článků nesoucích 653 párů nohou, což představuje celkem 1306 nohou! Přitom nitkovité tělo této samice bylo dlouhé téměř 96 mm, ale široké jen necelý milimetr.

Tak jako byla Persefona manželkou Háda, boha podsvětí, tak i objevený druh je zástupcem unikátní podzemní (troglobiontní) fauny s řadou tělesných znaků zjevně úspěšně umožňujících přežívat v podzemních stabilních podmínkách této geologicky nejstarší (odhadem 2,6 až 4,4 miliardy let), ale jinak nehostinné oblasti Austrálie. Je to skvělý příklad toho, že biodiverzita může být velmi zajímavá a bohatá i v pro člověka nedostupných vrstvách naší planety.

oznámení Biologického centra AV ČR, Ústav půdní biologie, Karel Tajovský

Jak srdeční buňky odolávají nedostatku kyslíku?

Dlouhodobý pobyt ve vysokohorském prostředí s nízkým obsahem kyslíku má protektivní účinky na činnost srdce. …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *