Astrofyzici tvrdí, že našli odpověď na otázku, proč spirální galaxie, jako je Mléčná dráha, z velké části scházejí v části našeho místního vesmíru, v tzv. Supergalaktické rovině.
Supergalaktická rovina je obrovská zploštělá struktura o průměru téměř miliardy světelných let, do níž je zasazena i Mléčná dráha. Zatímco tato rovina je plná jasných eliptických galaxií, jasných diskových galaxií se spirálními rameny je nápadně málo.
Zvláštní „oddělení“ spirálních a eliptických galaxií v našem místním vesmíru, o kterém se ví již od 60. let 20. století, zaujímá významné místo v nedávném seznamu kosmických anomálií, který sestavil kosmolog a nositel Nobelovy ceny za rok 2019 Jim Peebles.
Astronomové z britské Durham University a University of Helsinki došli ve své nové studii k závěru, že rozdílné rozložení eliptických a diskových galaxií vzniká přirozeně kvůli odlišnému prostředí uvnitř a vně roviny.
V hustých kupách galaxií, které se nacházejí v Supergalaktické rovině, dochází k častým interakcím a splynutím galaxií s jinými. Tím se spirální galaxie mění na eliptické – hladké galaxie bez zjevné vnitřní struktury nebo spirálních ramen – a současně tento proces přispívá i k růstu supermasivních černých děr. Naproti tomu mimo rovinu se galaxie mohou vyvíjet relativně izolovaně, což jim pomáhá zachovat si spirální strukturu.
Mléčná dráha je součástí Supergalaktické roviny, která obsahuje několik mohutných kup galaxií a tisíce jednotlivých galaxií. Převážná většina galaxií, které se zde nacházejí, jsou eliptické.
Základem výzkumu byla na superpočítačích provedená simulační metoda (Sibelius simulations beyond the local universe). „Simulace dále ukazuje, že náš standardní model vesmíru, založený na představě, že většinu jeho hmoty tvoří chladná temná hmota, dokáže reprodukovat nejpozoruhodnější struktury ve vesmíru, včetně velkolepé struktury /Supergalaktická rovina/, jejíž součástí je Mléčná dráha,“ uvádí spoluautor studie Carlos Frenk z Durhamské univerzity.
Distinct distributions of elliptical and disk galaxies across the Local Supercluster as a ΛCDM prediction, Nature Astronomy (2023). DOI: 10.1038/s41550-023-02130-6
Zdroj: Durham University / Phys.org