Že zrovna tohle se dočká publikování v Science, mi přijde poněkud překvapující, ale stalo se. Otázka tedy stojí: vrátí nálezce spíše peněženku bez peněz, s 13 dolary nebo 94 dolary? Experiment byl proveden ve 355 městech ve 40 zemích (včetně těch bohatých; výzkumné rozpočty pochopitelně nejsou nekonečné, proto jsou pro podobné experimenty zajímavější místa, kde dolar znamená denní příjem). Výzkumníci z University of Michigan do „zapomenutých“ peněženek dali navíc nákupní seznam a vizitky s kontaktními informacemi. Peněženky poházeli v divadlech, muzeích, bankách, po hotelích, na úřadech, soudech, poštách či policejních stanicích.
Autoři výzkumu původně předpokládali, že čím větší částka, tím větší bude pravděpodobnost, že si nálezce peněženku ponechá. Ukázal se ale opak, ve 38 z 40 zemích lidé vraceli, respektive oznámili nález na kontaktní e-mail z vizitky, spíše větší částku (celkové výsledky: 72 % vyšší částka, 51 % nižší částka, 40 % prázdná peněženka). Mimochodem – vůbec nebyly vráceny peněženky zanechané ve Vatikánu a ve dvou úřadech specializujících se na boj s korupcí.
Výzkumníci se dále dotazovali lidí na to, jak by v těchto případech reagovali a proč. Lidé uváděli, že by si spíš ponechali menší částku, v případě vyšší by se už více cítili jako zloději. Zajímavé však je, že to se týká pouze vlastního chování. Pokud jsou lidé dotázaní na to, jak se budou chovat ostatní, všichni (laici i profesionální ekonomové/psychologové) předpokládají, že lidé si spíš ponechají větší částku. Ostatně autoři výzkumu si to původně mysleli také.
Alain Cohn, Michel André Maréchal, David Tannenbaum, Christian Lukas Zünd. Civic honesty around the globe. Science, 2019; eaau8712 DOI: 10.1126/science.aau8712
Zdroj: ScienceDaily
Poznámky PH:
Kdysi jsem četl o výzkumu, z něhož vyplývalo, že nejvíce v knihovnách kradou lidé specializující se na etiku (respektive – nejvíce mizí knihy o etice).
Podle mě výsledky zase tak překvapivé nejsou, nejde ani tak o poctivost, jako o lenost; každá věc má své „náklady“ (=vynaložené úsilí), u nižší částky si nálezce s větší pravděpodobností řekne, že to za to nestojí (ani tomu, kdo peněženku ztratil, by nestálo za to to řešit).
Další aspekt vstupující do hry: dnes jsou všude záznamové kamery, nebo to alespoň lze předpokládat. Nakonec člověk, který si ponechá nalezenou věc, může být teoreticky i identifikován a obviněn. Zde by ovšem bylo logické hned odevzdat hlavně prázdnou peněženku či malou částku („to za problémy opravdu nestojí“).