Sciencemag.cz
Doporučujeme
Podle nové analýzy by bez vlivu jediného genu (APOE) nemohlo dojít k více než 90 % případů Alzheimerovy choroby. Bez tohoto genu by podle stejné studie pravděpodobně nevznikla téměř polovina všech případů demence (poznámka: Alzheimerova choroba se zde bere jako podmnožina „demence“).
Vědci pokládají tento gen (respektive protein, který produkuje) za silný, ale dosud nedostatečně uznávaný cíl pro vývoj léků, které by mohly mít potenciál předcházet nebo léčit velkou část všech případů demence.
Gen APOE je s Alzheimerovou chorobou spojován již dlouho. Existují tři běžné typy (alely) tohoto genu, ε2, ε3 a ε4. Každý člověk nese dva geny APOE, což vytváří šest různých kombinací variant ε2, ε3 a ε4.
Už v 90. letech 20. století genetici zjistili, že lidé nesoudí jednu nebo více variant ε4 čelí mnohem většímu riziku Alzheimerovy choroby než ti, kteří mají dvě kopie častěji zastoupené varianty ε3, a že skupiny s ε2 jsou vystaveny menšímu riziku než nositelé ε3.
„Dlouho jsme podceňovali, jak velký vliv má gen APOE na výskyt Alzheimerovy choroby. Varianta ε4 genu APOE je výzkumníky zabývajícími se demencí obecně uznávána jako škodlivá, ale bez dodatečného vlivu běžné alely ε3, která byla obvykle mylně považována za neutrální, by k mnoha onemocněním vůbec nedošlo,“ uvádí hlavní autor Dylan Williams z University College London. „Když zvážíme příspěvek ε3 a ε4, můžeme vidět, že APOE potenciálně hraje roli téměř ve všech případech Alzheimerovy choroby.“
Klíčové pro tuto studii bylo použití datových souborů ze čtyř extrémně rozsáhlých studií (s celkem více než 450 000 účastníky), které umožnily najít mnoho lidí v neobvyklé skupině se dvěma kopiemi varianty ε2 a použít tuto skupinu jako referenční bod („základ“) s nízkým rizikem.
Výsledky studie naznačují, že gen APOE by měl být upřednostňován v dalším výzkumu. D. Williams uvedl: „V posledních letech došlo k významnému pokroku v oblasti úpravy genů a jiných forem genové terapie zaměřených přímo na genetické rizikové faktory. Genetické riziko nás navíc nasměruje k částem naší fyziologie, na které bychom se mohli zaměřit pomocí konvenčnějších léků.“
Zásah specificky do genu APOE nebo do molekulární dráhy mezi genem a onemocněním by mohl mít velký a pravděpodobně podceňovaný potenciál pro prevenci nebo léčbu velké většiny případů Alzheimerovy choroby.
Alzheimerova choroba a jiné formy demence nejsou ovšem způsobeny výhradně genem APOE, protože i v nejzávažnější kategorii s nejvyšším rizikem – u lidí se dvěma kopiemi ε4 – se celoživotní riziko Alzheimerovy choroby odhaduje na méně než 70 %. (Poznámka: To se nejspíš myslí „při současné délce života v zemích, kde se to zkoumá“. V minulosti by to bylo mnohem méně, při prodloužení průměrné délky života třeba jen o 2 roky to bude téměř jistě více.) Což z druhé strany to zní poněkud děsivě: Většina lidí s genetickými rizikovými faktory, jako jsou APOE ε3 a ε4, během běžného života demencí onemocní.
A jakkoliv jde o komplexní onemocnění: bez vlivu APOE ε3 a ε4 by většina (dnešních) případů Alzheimerovy choroby nevznikla, bez ohledu na to, jaké další faktory jsou zděděny nebo co se odehraje v průběhu života.
Co se týče samotné kauzality/biochemie: Předchozí studie naznačily, že varianta ε4 může zvyšovat riziko demence, protože protein, který produkuje, je méně účinný při odstraňování škodlivého amyloidu beta (ten vytváří plaky). Rovněž narušuje zpracování tuků a energetický metabolismus v mozkových buňkách a podporuje záněty – tedy změny, které mohou postupně poškozovat neurony a zvyšovat náchylnost mozku k Alzheimerově chorobě a souvisejícím formám demence. K potvrzení těchto mechanismů a pochopení toho, proč varianta ε3 zvyšuje riziko demence ve srovnání s variantou ε2, bude podle průvodní tiskové zprávy UCL zapotřebí dalšího výzkumu.
Dylan M. Williams et al, The proportion of Alzheimer’s disease attributable to apolipoprotein E, npj Dementia (2026). DOI: 10.1038/s44400-025-00045-9
Zdroj: University College London / MedicalXpress.com, přeloženo / zkráceno
