Výzkumy toho, jak může chování svého hostitele zmanipulovat parazitický prvok Toxoplasma gondii, jsou u nás dobře známé a populární především díky prof. J. Flegrovi. V Yellowstonském národním parku 26 let sbírali v rámci Yellowstone Wolf Project data, jak toxoplasma ovlivňuje (může ovlivňovat) vlky. Vědci shromažďovali sérologická data a spolu s nimi i údaje o chování více než 200 vlků.
Chronická infekce je u vlka podobně jako u člověka bezpříznaková, zvířata nejsou na první pohled nijak nemocná. Právě publikované výsledky nepřekvapivě vedou k závěru, že větší pravděpodobnost infekce mají vlci tam, kde současně žijí pumy. V průměru bylo infikováno necelých 30 % mladších jedinců a skoro polovina starých zvířat. Infikovaní vlci dříve opouštějí svou smečku a častěji se stávají jejími vůdci – to lze společně shrnout jako preferenci rizika. Nakažení samci měli o 50 % vyšší pravděpodobnost, že opustí svou smečku již 6 měsíců po narození (běžné je 21 měsíců). V případě samic byla o 25 % vyšší pravděpodobnost, že opustí svou smečku ve 30 měsících (běžné je 48 měsíců). A co se týče vůdcovství, zde byl rozdíl obrovský, infikovaní jedinci se stávali šéfy 46krát častěji.
Studie ale neprokázala, že by infekce nějak ovlivňovala úmrtnost vlků, a to ať už jde o střety s jinými vlky (poznámka: což je s podivem, protože přece větší ochota jít do souboje by k tomu vést měla), úmrtí související s člověkem (včetně přejetí autem) nebo jiné příčiny. Větší ochota infikovaných vlků riskovat se neprojevovala ani v jejich chuti se nějak více/těsněji přibližovat lidem nebo automobilům, alespoň v rámci studie se takový efekt nezjistil. Mimochodem, nezjistila se ani žádná souvislost mezi pravděpodobností infekce a barvou srsti (šedá nebo černá).
Connor J. Meyer et al, Parasitic infection increases risk-taking in a social, intermediate host carnivore, Communications Biology (2022). DOI: 10.1038/s42003-022-04122-0
Zdroj: Nature, na https://www.nature.com/articles/s42003-022-04122-0 je volně přístupný celý článek (metodika celkem složitá, protože v části parku, kde žijí pumy, jinak fungují silnice; mimo park vlci nejsou chráněni, takže jejich chování k lidem bude ovlivněno tím, v jaké části parku žijí, apod.).
Poznámky PH:
Jak se uvádí, Toxoplasma gondii u myší snižuje rychlost reakce, tím zvyšuje pravděpodobnost, že tato bude sežrána kočkou, a parazit se dostane do dalšího hostitelského druhu, který potřebuje pro svůj vývoj (z mezihostitele do finálního hostitele, kterým je kočkovitá šelma). Infikovaný člověk (v naší populaci asi třetina) bude v důsledku obdobné manipulace ze strany parazita např. s větší pravděpodobností přejet autem (viz výše, u vlků se nepotvrdilo). To už je jen vedlejší efekt, parazitovi to nijak nepomůže. (Ovšem v africké savaně mohli být naši předkové sežráni kočkovitou šelmou, čili původně to mohlo mít smysl i pro prvoka.) A jak v případě vlků, je to pro toxoplasmu vedlejší efekt nebo i adaptace? Těžko říct. Vlk dříve opouštějící smečku, vlk se sníženým prahem nebezpečí a bojovnější se může s větší pravděpodobností stát obětí pumy? Navíc má třeba také prodlouženou reakční dobu.
Jak přesně parazit svým mezihostitelem manipuluje? Uvádí se, že ovlivňuje např. metabolismus testosteronu (z toho se také nabízí, že účinky infekce se mohou lišit např. podle pohlaví) a dopaminu.
Zdroj výše dále zmiňuje výzkum, podle něhož toxoplasma zvyšuje také smělost hyen a infikovaná zvířata jsou pak častěji zabita lvy.
Co toxoplasma a psi?
Video níže existuje drobné rozdíly v chování mezi jednotlivými vlky