Sciencemag.cz
Doporučujeme
Letos se akciovým trhům zatím zrovna nedaří, takže se opět objevilo několik výzkumů a teoretických úvah o typických chybách investorů na klesajícím trhu.
Rui Yao z University of Missouri se podívala na pád z roku 2008 a data vztažená k chování jednotlivců. Co má vyplývat z minulé krize? Nejvíc tratili lidé, kteří během poklesu prodávali, aniž by k tomu měli nějaký speciální důvod (výpadek příjmů, koupě nemovitosti apod.). Akcie, ale i další aktiva tohoto typu, zejména pokud jde o indexy nebo podílové fondy s bohatším portfoliem, mají být dlouhodobou investicí. Trhy se nakonec vždy zotaví, nebo alespoň zatím zotavily; což je málem jediná relevantní informace, kterou máme, protože jinak se samozřejmě minulé růsty i poklesy od sebe svými příčinami i průběhem výrazně liší. (Říká se, že třeba regulátoři, legislativa či vládní politiky bojují vždy de facto s krizí předešlou, proto nedokáží adekvátně zareagovat na tu aktuální. Jednotlivci však mají spíše tendenci opakovat stále stejné chyby. V tomto smyslu, alespoň věříme-li tvrzením výše, mohou být data z roku 2008 relevantní i pro rok 2016.)
„Stádní chování“ se popisuje jako chyba jak během konjunktur/tvorby bublin, tak i ve formě zbytečně panických výprodejů. Yao ovšem zjistila, že ač jde o chybu dobře známou, podléhají jí ve zvýšené míře lidé, kteří mají o svých o investorských schopnostech vysoké mínění a financemi se intenzivněji zabývají. Sebevědomí je vede k tomu, aby se snažili přechytračit („časovat“) trh, a proto provádějí k vlastní škodě hodně transakcí sem a tam; když nic jiného, doplatí přitom na přece jen nenulové transakční náklady.
Druhým závěrem Rui Yao je, že zbytečné výprodeje v době poklesu trhu korespondují také s jednou z nejčastěji uváděných chyb investorů, strachem ze ztráty. To znamená, že lidé se příliš fixují na to, za kolik příslušný cenný papír (aktivum) nakoupili, i když to už představuje utopené náklady. Relevantní z hlediska rozhodování koupit/prodat by mělo být pouze to, zda oproti aktuálnímu stavu na trhu půjde cena spíše nahoru nebo dolů. Fakticky ale (samozřejmě příklad) člověk nakoupí za 100, libuje si, když vše stojí 150, po poklesu na 101 pak v panice prodá. (Zde na vysvětlenou, proč hypotetický investor neprodá už při poklesu na hodnotu 149? Protože ani vzestup ze 100 na 150 nebyl úplně přímý; kdo se tedy poděsil jakéhokoliv poklesu, prodal už dávno předtím a k hodnotě 150 nikdy nedošel. Samozřejmě, že ona „magická hranice 101“ je jen číslo v hlavě, mezitím byla nějaká inflace atd. Ale i tak ono číslo 101 působí. Viz i existence „zajištěných fondů“.)
Další výzkum ve stejné instituci prováděli ještě v době optimismu na trhu Michael Guillemette a David Nanigian. Autoři potvrzují, že investiční chování ovlivňuje mnohem víc osobní psychologické nastavení než potřeba peněz. Člověk, který má výdaje zajištěné jinak, si logicky může dovolit portfolio rizikovější, takové, jehož hodnota více kolísá a aktiva mají delší likviditu; plátce obří hypotéky je na tom opačně. Jenže chyba lávky, lidé se chovají spíše podle svých psychologických preferencí než ekonomické situace, což se zdůrazňuje samozřejmě už dávno. Nový výzkum praví: Hlavní roli tu opět hraje strach ze ztráty. A jako doporučení – na University of Missouri opět nejsou první, kdo tvrdí, že příliš mnoho informací škodí, člověk by neměl sledovat hodnotu svého portfolia příliš často, protože pak uvidí riziko ztráty všude. Nejenže se bude nervovat, ale následně začne se zvýšenou pravděpodobností dělat i (statisticky) chybná ekonomická rozhodnutí, především příliš časté přesuny sem tam. Takové doporučení alespoň platí pro většinu lidí; gamblery, kterým jde spíše o adrenalin než peníze, pomiňme.
Nicméně ke všemu zde uvedenému lze jistě najít protiargumenty – a to do hry vůbec nevstoupila neuropsychologie ani konstrukce založené na evoluci. Samozřejmě se prováděly experimenty se strachem ze ztráty třeba u lidoopů, ale vykládat se to dá zase všelijak. Šimpanze mimochodem lze naučit směňovat za žetony snáz než výměnnému obchodu. Lze z toho odvodit něco smysluplného o chování lidí na finančních trzích?
