Sciencemag.cz
Doporučujeme
Zlato jako základ měny nepředstavuje nutně účinnou ochranu proti inflaci, protože se těží stále nový kov. Ale nejen to, dostupné množství drahých kovů se může zvýšit i skokem, jako se tomu v Evropě stalo po vydrancování bohatých říší předkolumbovské Ameriky. K něčemu podobnému už ale možná došlo dávno před tím ve starověkém Egyptě.
V této souvislosti stojí za to se podívat, jakou roli hrál v egyptské ekonomice zádušní kult, respektive obří materiální výbava dávaná mrtvým do hrobek. Tutanchamón vládl jen velmi krátce a bývá pokládán za celkem bezvýznamného krále, který je zmiňován prakticky pouze v souvislosti s tím, že za něj začalo opouštění Achnatonovy náboženské reformy a návrat k tradičnímu kultu. Tutanchamón si změnil jméno z původního Tutanatona a přesídlil z Achetatonu opět do Vesetu (Théb). Hrobka tohoto faraona byla jako jedna z mála objevena neporušená, nevyloupená – spolu s obrovským zlatým pokladem. Jak gigantické pak asi byly poklady, které na onen svět doprovázely nejslavnější a nejbohatší faraony?
Starověký Egypt neznal peníze v dnešním slova smyslu, k roli univerzálního oběživa zde mělo nejblíže zlato. To Egypťané těžili ve svých dolech (na Sinaji a v Núbii), později ho čím dál více získávali také v rámci své asijské dobyvačné politiky. Královské pohřby z tohoto hlediska představovaly způsob „ukládání“ zlata, jehož množství v oběhu se díky tomu po mnoho generací udržovalo na přibližně konstantní úrovni, domnívá se známý britský historik Paul Johnson.
Tento mechanismus alespoň nějak fungoval až do konce Nové říše. K plenění královských hrobek docházelo ovšem už v dřívějších obdobích egyptských dějin. Ve zmatcích prvního mezidobí vzaly za své mnohé pyramidy a v téže době vojska nenísovetských nomarchů (respektive faraonů řazených do jedné z dynastií prvního přechodného období, byť neovládali celý Egypt) dokonce „oficiálně“ vydrancovala hrobky prvních vládců sjednoceného Egypta (1. a 2. dynastie) v Abydu. Nicméně teprve po vyplenění hrobek panovníků Střední i Nové říše v oblasti Théb, k čemuž došlo za 20. dynastie, se do oběhu dostalo takové množství zlata, že výsledkem byla inflace schopná přivést zemi k ekonomickému kolapsu.
Tím nemá být řečeno, že by egyptské náboženství jinak ekonomice země prospívalo. Budiž, pyramidy se možná budovaly v době, kdy pro zemědělce stejně nebyla práce na polích (ale stejně – stát je mohl donutit dělat i něco jiného).
Negativní roli měl ale určitě požadavek zádušního kultu jako podmínky pro posmrtnou existenci panovníka. Faraon tudíž musel ještě za svého života pro takový kult vyčlenit určité lidi (kněží, pomocný personál) a k jejich obživě vyhradit zemědělskou půdu/vesnice/jejich obyvatele. Tímto způsobem se palácové državy zmenšovaly a pozemkový majetek se naopak hromadil v rukou kněžstva. Určité jiskření mezi světskou a náboženskou mocí bylo patrné již v období Staré říše, v období Nové říše se pak stalo problémem, které přímo ohrožoval stabilitu egyptského státu.
Zdroj: Paul Johnson: Civilizace starého Egypta, Academia, Praha, 2003
