Výročí: 400 let od seskoku padákem

Doporučujeme

Léčba poruch srdečního rytmu pomocí nízkonapěťové stimulace

11. 10. 2023

SpaceX příští rok dopraví dva lidi k Měsíci

28. 2. 2017

Ford chce v roce 2021 komerčně nasadit plně autonomní vůz

28. 2. 2017

„Otec parašutismu“ Faust Vrančić žil 15 let v Praze na dvoře Rudolfa II.

První známou konstrukci padáku vymyslel renesanční umělec Leonardo da Vinci (1452-1519), který jej ale sám nikdy nevyzkoušel. Vyzkoušel ho údajně v Benátkách před 400 lety, 17. ledna 1617, chorvatský rodák Faust Vrančić (italsky Fausto Veranzio) – bylo to ale poprvé a naposledy, protože svůj experiment nepřežil. Tento chorvatský „otec parašutismu“ je zajímavý i tím, že byl v letech 1579-1594 tajemníkem císaře Rudolfa II. a žil 15 let v Praze.

Po Vrančičovi uskutečnil první veřejný seskok padákem Francouz Louis-Sébastien Lenormand, který dal v některých jazycích padáku i jméno „parachute“ – z řeckého „para“ (proti) a francouzského „chute“ (pád). Inspirován vyprávěním o siamských kouzelnících spouštějících se z věží vyskočil Lenormand o Vánocích roku 1783 před zraky diváků z věže observatoře v Montpellier. Jeho „padák“ byl v podstatě vylepšený deštník zabezpečený proti překlopení. První úspěšný pokus provedl pak 22. října 1797 Francouz André-Jacques Garnerin, který seskočil z balonu ve výšce asi 900 metrů a se štěstím seskok s hedvábným padákem přežil. Seskoků učinil ještě několik, než ho v roce 1823 zabil trám při konstruování balonu.

Faust Vrančić se narodil v roce 1551 v Šibeniku, dětství ale prožil na malém ostrově Prvić v obci Prvić Luka nedaleko Šibeniku, kde měla jeho rodina letní sídlo. Je pokládán za nejvýznamnějšího konstruktéra a technika chorvatských dějin 16. a 17. století. Byl typickou renesanční osobností, která vynikala všestranností, mimořádným nadáním a vizionářskými ideami, jimiž daleko předstihl svou dobu.

Vrančić pocházel z významné šibenické rodiny, jeho otec byl známý latinsko-chorvatský básník, strýc byl předním diplomatem, humanistou, vzdělancem a arcibiskupem ostřihomským. Právě u něho získal malý Faust své první vzdělání, později studoval v Padově práva a filozofii. Když se stal v roce 1579 tajemníkem císaře Rudolfa II., začal se právě na jeho dvoře v Praze zajímat o přírodní vědy a techniku.

Osobnosti, které působily tehdy na Rudolfově dvoře, jako Tycho de Brahe, Johannes Kepler a další ovlivnily i jeho práci. V roce 1595 vydal v Benátkách pětijazyčný (latinsko-italsko-německo-chorvatsko-maďarský) slovník. Později působil jako biskup v Maďarsku a od roku 1605 v Římě. Právě tam se seznámil s technickými kresbami Leonarda da Vinciho a studoval konstrukci strojů a architekturu. V roce 1609 se vrátil do Benátek a vstoupil do katolického řeholního řádu Barnabitů, kde se začal naplno věnovat vědě.

Slávu v tehdejším vědeckém světě si získal svým dílem Machinae Novae, vydaným v Benátkách v roce 1615 nebo 1616. Právě v něm se například zabýval konstrukcí padáku, využíváním přílivu a odlivu k získání energie, konstrukcí mostů (zřejmě jako první v historii navrhl Vrančić most visutý a závěsný), větrných mlýnů s vertikální i horizontální vrtulí, vzduchových turbín či regulací řek. V knize je navržena též řada zemědělských strojů, kočárů, lodí či tiskařských strojů. Celkem popsal 56 různých technických konstrukcí a zařízení s 49 vyobrazeními a komentáři. Nejen ve své době, ale i v dalších staletích byl velkou zajímavostí především jeho Homo volans (létající člověk) s vyobrazením parašutisty, vznášejícího se z kostelní věže.

Vrančić se ale zabýval i architekturou, filozofií, teologií, logikou, etikou či historiografií. A je zajímavé, že v době tolika válečných konfliktů směřoval jeho zájem výlučně na mírové účely a zlepšení podmínek života lidí.

Vrančić se podle některých zdrojů zabil při zkoušení svého padáku 17. ledna 1617, kdy skočil ze zvonice baziliky svatého Marka v Benátkách. Jiné zdroje uvádějí, že zemřel na cestě do rodného Chorvatska. Pochován byl na ostrově Prvić, v tamním mariánském farním kostele ve vesnici Prvić Luka.