vlk, autor: retron, zdroj: wikipedia, upraveno. licence obrázku: public domain
vlk, autor: retron, zdroj: wikipedia, upraveno. licence obrázku: public domain

Výsledky pitvy: vlčici nezabil divočák, ale spíš jiný vlk

Mrtvé zvíře bylo nalezeno koncem října u Hradčan nad Ploučnicí. Pitva doložila, že ani ne roční vlčice zahynula po střetu s jinou šelmou, pravděpodobně vlkem. Není však možné ani vyloučit zápas se psem či psy. Nepotvrdil se tedy původní předpoklad, že za smrtí vlčice stojí prase divoké. Testy zároveň prokázaly, že mrtvé zvíře nemělo vzteklinu a že se skutečně jedná o vlka.

„Jsme především rádi, že vlčice nezemřela zásahem člověka. Vlk sice nemá v naší přírodě přirozeného nepřítele, může ale docházet ke konfliktům mezi jednotlivými zvířaty a smečkami a tím i k přirozenému omezování jejich počtu. Podrobná genetická zkoumání by v budoucnu měla ukázat, jak jsou mezi sebou zdejší vlci příbuzní a zda se na Kokořínsku pohybují jedna či dvě smečky. Je toho stále hodně, co o místních vlcích nevíme,“ vysvětluje Ladislav Pořízek z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, ředitel Správy CHKO Kokořínsko-Máchův kraj.

„Genetický profil tohoto zvířete spadá do variability vlčí smečky, která se na Kokořínsku vyskytuje dlouhodobě a až doposud byla izolována od zvířat pohybujících se v pohraničních pohořích. Plánovaná analýza nových vzorků, které budou získány v letošní zimě, umožní zjistit, zda se v oblasti usadila nová smečka a zda mohlo dojít k teritoriálnímu konfliktu. Mortalita při takových setkáních je u vlků běžná, což je jeden z faktorů přispívající k velmi nízké populační hustotě vrcholových predátorů. Co se týče rizika vztekliny, je potřeba si uvědomit, že právě nízká populační hustota neumožňuje v Evropě vznik ohnisek tohoto onemocnění u vlků. Muselo by dojít k přeskoku na vlka z jiného druhu (např. lišky) v oblasti s vyšší pravděpodobností výskytu viru, jako je třeba Ukrajina. Toto zvíře by se následně muselo přesunout k nám, což je poměrně málo pravděpodobné,“ uvedl Pavel Hulva z Karlovy univerzity.

Kořistí vlků jsou především srnci, prasata divoká, jeleni či daňci, kteří která působí nemalé škody na zemědělských kulturách a brání také přirozené obnově lesa, protože okusují mladé stromky. Přítomnost těchto šelem tak pomáhá zlepšit stav zdejších lesů.

Předběžné analýzy trusu vlků ze severních Čech prokazují, že jejich potrava se příliš neliší od potravy saských vlků. Patnáct let trvající výzkum vlčího trusu v Německu na 6581 vzorcích prokázal, že hlavní složkou vlčí potravy jsou: srnec (52 %), prase divoké (17 %), jelen (10,7 %), daněk (6,2 %); hospodářská zvířata tvoří 1,1 %.

Pitvu vlčice provedl Ústav patologické morfologie a parazitologie Fakulty veterinárního lékařství. Podrobné genetické testy ještě probíhají na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UK.

tisková zpráva Agentury ochrany přírody a krajiny ČR

Orlí hlava v Býku

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018 obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close