Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kolem roku 1000 n. l. už byly běžné „čtecí kameny“ – krystaly nebo segmenty skleněné koule, které položeny na text zvětšovaly písmena.
Salvino d’Armate z Florencie (1258–1312), Giambattista della Porta (1535–1615), Edward Scarlett (1677–1743)
Historik Lois N. Magner napsal: „Použití brýlí muselo mít mimořádný vliv na to, jak lidé vnímali omezení a nedostatky lidského těla. Nejenže brýle umožnily stárnoucím vzdělancům a písařům pokračovat v práci, ale lidé si díky nim uvědomili, že jistá fyzická omezení mohou být překonána pomocí lidských vynálezů.“
Dneska si jako brýle automaticky představíme čočky zasazené do pevné obroučky se stranicemi čili nožičkami, které korigují oční vadu. Během historie se vyskytly i různé jiné formy brýlí, jako cvikr (neměl nožičky a držel pouze přiskřípnutím na nos), monokl (kulatá čočka na jedno oko) a lorňon (brýle s rukojetí a bez nožiček).
Kolem roku 1000 n. l. už byly běžné „čtecí kameny“ – krystaly nebo segmenty skleněné koule, které položeny na text zvětšovaly písmena. Když Marco Polo navštívil kolem roku 1270 Čínu, brýle tam už byly používány. V arabském světě byly možná používány ještě dříve. V Evropě se zřejmě nejznámějším objevitelem brýlí stal v roce 1284 Ital Salvino d’Armate. První brýle používaly konvexní skla pro korekci hyperopie (dalekozrakosti) a presbyopie (věkem způsobené vetchozrakosti). Konvexní čočky jsou užívány k pozorování objektů nepříliš vzdálených od očí, nejčastěji ke čtení textu. Jedna z prvních zmínek o konkávních čočkách pro korekci krátkozrakosti (zvané též myopie, vady, při níž vzdálené objekty jsou vidět rozmazaně a blízké ostře) se vyskytuje ve spise Magiae Naturalis (Přírodní magie) (1558) od italského učence Giambattisty della Porty.
Brýle byly kdysi tak drahé, že se zmiňovaly v poslední vůli jako cenný majetek. Kolem roku 1727 vyvinul britský optik Edward Scarlett moderní podobu brýlí, které se nožičkami zahákly za uši. Americký vědec Benjamin Franklin vynalezl v roce 1784 bifokální brýle pro kompenzaci jak myopie, tak presbyopie, kterými trpěl.
Dneska je mnoho čoček vyráběno z plastu CR-39, který má vhodné optické vlastnosti a trvanlivost. Obecně lze říct, že čočky brýlí mění polohu ohniska procházejících světelných paprsků, takže protínají na správném místě sítnici, světlocitlivou tkáň na zadní straně oka.
Viz také: Dalekohled (1608), Micrographia (1665), Laser (1960).
Lorňon jsou brýle s rukojetí. Byl vynalezen v 18. století anglickým optikem Georgem Adamsem. Někteří uživatelé ho nenosili proto, aby lépe viděli, ale aby šli s módou.
Tento text je úryvkem z knihy:
Clifford A. Pickover: Kniha o vědě
Od Darwina k temné hmotě: 250 milníků v dějinách přírodních věd
Argo a Dokořán 2020
O knize na stránkách vydavatele
