Vizualizační tým NASA vytvořil tento obrázek kombinací snímku Mléčné dráhy pořízeného vesmírnou observatoří Gaia Evropské kosmické agentury a simulací bublin eRosita a Fermiho bublin, kterou připravila Karen Yang (National Tsing Hua University na Tchaj-wanu) ve spolupráci se spoluautory článku Mateuszem Ruszkowskim (University of Michigan) a Ellen Zweibel (University of Wisconsin). Kredit: ESA/Gaia/DPAC, CC BY-SA 3.0 IGO

Za obří bubliny v centru Mléčné dráhy může asi černá díra

V roce 2020 pořídil rentgenový dalekohled eRosita snímky dvou obrovských bublin, které se rozprostírají daleko nad a pod středem naší galaxie. Od té doby astronomové diskutují o jejich původu. Nová studie nyní naznačuje, že bubliny jsou důsledkem mohutného proudu aktivity z obří černé díry v centru Mléčné dráhy. Studie publikovaná v Nature Astronomy rovněž ukazuje, že výtrysky materiálu začaly asi před 2,6 miliony let a trvaly asi 100 000 let.
Výsledky týmu naznačují, že další podivné útvary ve stejné oblasti, Fermiho bubliny, objevené v roce 2010 ve spektru gama záření dalekohledem Fermi, a mikrovlnný opar – mlha nabitých částic zhruba ve středu galaxie – byly vytvořeny stejným proudem energie z černé díry. Studii provedli vědci z National Tsing Hua University (Tchaj-wan), University of Michigan a University of Wisconsin.

Dosud byly navrženy především dva navzájem si konkururující modely, které vysvětlují Fermiho bubliny a bubliny eRosita, uvádí spoluautor studie Mateusz Ruszkowski University of Michigan. První předpokládal, že tok byl poháněn vzplanutím supernovy a následným vyvržením materiálu hvězdy. Druhý model, který podporují výsledky nové studie, tvrdí, že tyto výtrysky pohání energie z černé díry v centru Mléčné dráhy. K takovým proudům z černých děr dochází, když materiál putuje směrem k černé díře, ale nepřekročí horizont událostí. Část tohoto materiálu je přitom vyvržena zpět do vesmíru. Energie vyvržená z černé díry vytlačuje materiál v její blízkosti a vytváří přitom velké bubliny.
Samotné struktury bublin eRosita jsou vysoké 11 kiloparseků, tedy téměř 36 000 světelných let. Pro srovnání: Mléčná dráha má průměr 30 kiloparseků a Sluneční soustava se nachází asi 8 kiloparseků od středu Galaxie. Podle vědců jsou bubliny eRosita asi dvakrát větší než Fermiho bubliny a jsou rozšiřovány vlnou energie (rázovou vlnou), kterou vytlačují Fermiho bubliny. Model aktivní černé díry má dokázat přesně předpovědět relativní velikost rentgenových bublin eRosita a Fermiho bublin gama záření za předpokladu, že výtrysk energie trval asi 100 000 let. Naproti tomu model dávající vznik bublin do souvislosti s explozí supernovy by předpokládal, že by erupce energii potřebnou ke vzniku bublin dodávala asi 10 milionů let. To by ale podle nové studie vytvořilo bubliny, které vypadají úplně jinak (měly by odlišný tvar).

H.-Y. Karen Yang et al, Fermi and eROSITA bubbles as relics of the past activity of the Galaxy’s central black hole, Nature Astronomy (2022). DOI: 10.1038/s41550-022-01618-x
Zdroj: University of Michigan / Phys.org

Navrhli výrobu nanodiamantů i jinak než výbuchem

Nanodiamanty, tedy míněno doslova jako diamanty složené z částic o rozměrech v nanometrech, se uplatňují …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close