Foto: Jarmila Švédová, Archiv MZM

Zrekonstruovali podobu ženy pohřbené před 4 000 lety u Pardubic

Světlá pleť, hnědé vlasy a hnědé, široko od sebe posazené oči, výrazná brada, drobnější postava, ozdobená bronzovými a zlatými šperky a nádherným náhrdelníkem z jantaru: tak vypadala žena pohřbená s přepychovou výbavou v Mikulovicích u Pardubic. Přesnou a vědecky podloženou rekonstrukci její podoby dokončila antropoložka Eva Vaníčková a sochař Ondřej Bílek z Laboratoře antropologické rekonstrukce Moravského zemského muzea ve spolupráci s archeologem Michalem Ernée z Archeologického ústavu AV ČR, Praha.

Žena vybraná pro ztvárnění podoby zemřela ve věku kolem 35 let a pocházela z vyšší společenské vrstvy starší doby bronzové. Její hrob je nejbohatším ženským hrobem tzv. únětické archeologické kultury a jeden z nejbohatších v tehdejší Evropě. Pohřbená měla celkem pět bronzových náramků, tři bronzové jehlice, dvě zlaté záušnice a především nádherný třířadý jantarový náhrdelník složený z více než 400 korálků a nejméně pěti tzv. rozřaďovačů.

„Jde o naprosto unikátní šperk, který mezi nálezy z této doby nemá obdoby,“ říká Michal Ernée z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, který je nositelem Akademické prémie a vedoucím celého projektu rekonstrukce. „Radiokarbonové datování provedené v laboratoři v Mannheimu klade hrob do rozmezí let 1880 až 1750 před Kristem,“ dodává archeolog.

Na skutečných poznatcích: bez spekulací a umělecké licence

Přesná antropologická rekonstrukce byla možná díky dobře a téměř kompletně dochované lebce pohřbené ženy a také díky provedené analýze archaické DNA, získané z kosti pohřbené ženy (aDNA – ancient DNA). „Není to žádná spekulace ani umělecká představa. Analýza nám nejen potvrdila údaje o pohlaví pohřbené ženy, ale umožnila získat i bližší informace o barvě její kůže, vlasů a očí. Toto jiným způsobem než analýzou DNA získat nelze,“ zdůrazňuje Eva Vaníčková z Laboratoře antropologické rekonstrukce Moravského zemského muzea.

„Právě tyto přesné a vědecky podložené informace posouvají celou rekonstrukci na kvalitativně daleko vyšší úroveň a umožňují nám získat daleko reálnější a původní, skutečnosti bližší představu o jejím vzhledu,“ vysvětluje antropoložka.

Metoda antropologické rekonstrukce, postavená na empirických základech, podle Evy Vaníčkové výrazně obohacuje možnosti prezentace antropologických nálezů laické i odborné veřejnosti. „Pozorujeme vzrůstající poptávku po „živých“, trojrozměrných a pokud možno co nejrealističtějších výstupech. Myslím, že současné generaci vyrůstající v „digitálním prostředí“ to umožňuje vnímat výsledky archeologických výzkumů celistvě a ve srozumitelné podobě,“ domnívá se Vaníčková.

Jantarový zlatý důl

V letech 2007–2009 prozkoumali archeologové z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, a Východočeského muzea v Pardubicích v lokalitě Mikulovice u Pardubic několik skupin kostrových hrobů z počátků doby bronzové, tedy z období let 2200–1700 před Kristem. „Záhy se ukázalo, že zdejší pohřebiště je pravým zlatým dolem, a to nejen bohatstvím pohřebních výbav místních nebožtíků, ale zejména nepřeberným množstvím zcela unikátních informací o tomto období,“ uvádí Michal Ernée z pražského Archeologického ústavu AV ČR.

Jednou z významných odlišností území dnešních Čech od všech sousedních oblastí je masový výskyt jantaru v hrobech zdejších obyvatel. „Jantar je na našem území jednoznačně cizího (baltského) původu, a je proto významným dokladem nadregionálních kontaktů zdejších obyvatel ve starší době bronzové,“ doplňuje archeolog.

Archeologové plesají

Pohřebiště v Mikulovicích svým bohatstvím ale jednoznačně vyčnívá. S téměř 900 jantarovými předměty identifikovanými ve 27 zdejších hrobech jsou Mikulovice na jantar nejbohatší lokalitou v celém únětickém světě a jednou z nejbohatších v tehdejší Evropě vůbec. „Jantarové náhrdelníky, které patří k typickým ženským šperkům, se tu našly ve více než 40 % všech ženských hrobů, což je extrémní množství,“ dodává Michal Ernée.

Kostrová pohřebiště jsou pro archeology „darem z nebes“. Proti jiným typům nalezišť, jako jsou sídliště nebo depoty bronzových předmětů, obsahují lidské kostry, pohřební výbavu zemřelých a další důležité předměty. Lidské kosterní pozůstatky, tak jako kostra ženy z hrobu č. 2, která nyní získala zpět svou podobu díky antropologické rekonstrukci, jsou pro vědce velmi perspektivním zdrojem informací, zejména díky dynamicky se rozvíjejícím oborům jako archeogenetika, výživové a mobilitní izotopie, paleopatologie, radiokarbonové datování a další.

Únětická kultura na špičce Evropy

Staletí kolem a po roce 2000 před Kristem jsou v celoevropském kontextu spojována s počátky bronzové metalurgie a rozvojem dálkového obchodu a nadregionálních kontaktů všeho druhu. V této klíčové době patřilo území dnešních Čech, spojované s tzv. únětickou archeologickou kulturou, spolu s oblastmi jižní Anglie a jihovýchodního Španělska k nejvyspělejším územím evropského kontinentu a jeho tehdejší obyvatelé udávali po několik staletí tón společenskému, hospodářskému a politickému vývoji celé širší střední Evropy.

Autory replik šperků jsou restaurátorka Ludmila Barčáková (jantarový náhrdelník a zlaté záušnice) z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, a kovolitec Radek Lukůvka (bronzové náramky a jehlice), autorkou oděvních doplňků je archeoložka specializující se na textil Kristýna Urbanová.

tisková zpráva Archeologického ústavu AV ČR

K čemu měla v hlaholici sloužit 3 měkká i?

Věrozvěsta Cyrila a Jana Husa spojuje zásluha o evropská písma. Věrozvěst Cyril a Jan Hus, …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close