Archeologie - ilustrační foto, (c) Graphicstock

Jižní Abúsír na počátku Staré říše

Nedávno došlo na jižní straně hrobky AS 54 k nečekanému objevu velké dřevěné lodi.

Zahájení výzkumu velkého pohřebiště v jižním Abúsíru bylo původně naplánováno na dobu hned po skončení geofyzikálního průzkumu celé lokality. Zdejší zloději byli bohužel rychlejší. Následný záchranný výzkum ve dvou hrobkách, které napadli, Kaaperově a Karově, určil program prvních archeologických sezon na lokalitě. A byl by zázrak, aby na ploše tak hustě zastavěné, jako je pohřebiště v jižním Abúsíru, nedošlo při zkoumání jedněch hrobek k odkrytí dalších.

Bezprostředně na východ od Kaaperovy mastaby se narazilo na hned dvě velké hrobky. Od Kaaperovy se lišily typem i datováním, jímž se řadily mezi nejstarší, jaké byly dosud v jižním Abúsíru objeveny. Majitele té blíže ke Kaaperovi se podařilo určit až na základě šťastného nálezu malého, značně erodovaného libačního bazénku in situ v podlaze malé kaple v jihovýchodním rohu mastaby. Zbytky hieroglyfického nápisu na bazénku odhalily, že hrobka patřila „představenému obou sýpek Rezidence Itejovi“.

Superstruktura Itejovy hrobky měla obdélníkový (45,90 × 20,60 m), severo-jižně orientovaný půdorys a jádro z kusů vápence obestavěné obložením ze sušených cihel, jež bylo na všech stranách zdobeno výklenky. Substruktura se skládala ze dvou navzájem nezávislých pohřebních komor, určených původně pro Iteje a jeho manželku. Severní, chodbová komora byla přístupná po točitém schodišti, do větší, jižní komory se vstupovalo ze dna šachty. Obě podzemní struktury byly bohužel vypleněny zloději už v 6. dynastii. Nepočetné nálezy keramiky a typ hrobky pomohly památku datovat na počátek 4. dynastie, pravděpodobně do doby Snofruovy vlády.

Poněkud obtížnější byla interpretace mastaby odkryté východně od Iteje. Nápisy (viz níže) ukázaly, že patřila muži jménem Hetepi. Superstruktura hrobky měla rovněž obdélníkový (asi 50 × 22 m), severo-jižně orientovaný půdorys. Jádro, tvořené pískem a úštěpky vápence, uzavírala zeď ze sušených cihel, zdobená pouze na severní straně výklenky. Z této zdobené strany byl pravděpodobně hlavní vstup do hrobky. Severní polovina s dvěma nikami ve východní fasádě se od jižní lišila.

Podél východní fasády běžela v této sekci úzká chodba, z níž se u jihovýchodního rohu otevíral vchod do malé kaple. Ta byla původně postavena z bloků kvalitního vápence, ale z její výzdoby naneštěstí mnoho nezbylo a zloději vytrhli i nepravé dveře. Z výplně kaple pocházela většina keramiky: pivní džbány, chlebové formy, stojany a miniaturní nádobky.
Zklamání z rozsáhle poškozené kaple částečně kompenzovala výzdoba, která se dochovala na obou stranách ústupkového vstupu do kaple. Na levé straně dveří přežila erodovaná scéna, pouze načrtnutá černou barvou. Představuje kráčejícího Hetepiho v téměř životní velikosti, oblečeného do krátké suknice a levhartí kůže přehozené přes rameno. V levé ruce drží dlouhou hůl a v pravé krátké žezlo sechem, odznak vysokého společenského postavení a výkonné moci. V krátkém registru
před ním jsou v mnohem menším měřítku zobrazeny tři postavy: Nachti, představený Hetepiho domu, a dva jeho synové Sabu a Heka(ib?).

V mnohem lepším stavu se dochovala výzdoba pravé strany vchodu: vápencový panel zasazený ve stěně, na němž je scéna Hetepiho zádušní hostiny a hieroglyfický nápis v polychromovaném nízkém reliéfu. Hetepi sedí na křesle, má na hlavě krátkou paruku a je oblečen v dlouhý přiléhavý šat s uzlem na levém rameni. Pravou rukou se dotýká stolu plného krajíců chleba. Kolem stolu jsou názvy a zobrazení dalších obětin. Pod křeslem u Hetepiho nohou je malá klečící postava muže jménem Nachti, pravděpodobně téhož správce Hetepiho domu jako na levé straně vchodu.
Nad scénou zádušní hostiny jsou dva řádky pečlivě provedeného hieroglyfického nápisu obsahujícího Hetepiho jméno a tituly. Některé z nich jsou nejen vzácné, ale také jsou zřejmě archaické a jejich smysl není snadné pochopit. Říkají, že Hetepi byl „soudní úředník mocného hlasu, nejvyšší z deseti Domu života, tajemník paláce sech (?), inspektor strážců ozdob fýly wadžet, správce sídel kultu Bastety aj.“. Funkce skrývající se za některými tituly jsou nejasné a jiné, zdánlivě vznešené, jsou spojeny s docela obyčejnými činnostmi. Například titul „soudní úředník mocného hlasu“ ukazuje, že byl úředníkem pověřeným kontrolou sklizně a vybíráním daní. Hetepi zjevně patřil k vysokým úředníkům státní administrativy, byl knězem a patrně také příslušníkem královského dvora.

Substruktura Hetepiho hrobky, vyrabovaná zloději už ve starověku, sestávala ze dvou samostatných pohřebních komor odpovídajících dvěma odlišným částem superstruktury. Komory, vytesané v nekvalitním vápencovém podloží, byly shora přístupné po schodech z malých kusů vápence. Skrovné zbytky pohřbu – několik úlomků kostí, malé kousky ztrouchnivělé dřevěné rakve, hrstka měděných nástrojů a fajánsová nádoba – byly nalezeny v jižní komoře.

Na druhou stranu byl v substruktuře mastaby, většinou v pozemních komorách, objeven relativně velký soubor kamenných nádob. Sestával z široké škály různých typů včetně velkých zásobnic, válcovitých silnostěnných nádob, mis, pohárů, miniaturních nádobek aj. Mnohé typy měly blízké paralely v nádobách objevených v raně dynastických hrobech elity v severní Sakkáře. Charakter architektury, keramika a kamenné nádoby i objevené nápisy podporují datování Hetepiho hrobky na konec 3. nebo nanejvýš počátek 4. dynastie.

Bezejmenná hrobka a pohřeb lodi

Severovýchodně od Kaaperovy hrobky byla v letech 2009–2010 objevena a odkryta velká mastaba (52,60 × × 25,80 m) postavená ze sušených cihel. Zatím bezejmenná mastaba má pracovní označení AS 54. Ve východní fasádě blízko severovýchodního rohu hrobky byla nika s dvěma ústupky, zatímco původně křížová kaple v jihovýchodní polovině superstruktury byla dodatečně změněna na kultovní kapli obdélníkového půdorysu s nepravými dveřmi v západní stěně. Nepravé dveře bohužel chyběly a s výjimkou malého poškozeného vápencového bazénku se v kultovní místnosti nic nenašlo. Podél východní fasády mastaby byla postavena silná ochranná zeď ze sušených cihel, na vnější straně zdobená nikami.

Pohřební komora ležela v severní polovině a byla přístupná od severu chodbou začínající u dna téměř 13 m hluboké šachty. Vchod do komory, vytesané v nekvalitním vápencovém podloží, chránil velký vápencový blok. Ve výklenku v západní stěně komory byl původně uložen pohřeb, z něhož se bohužel nic nedochovalo. To však neplatilo o pohřební výbavě. V podzemí hrobky bylo nalezeno množství fragmentů kamenných nádob různých typů (mísy, podnosy, poháry, stojany) a z různého materiálu (egyptský alabastr, rula, metagabro, brekcie, hadec, magnezit, dolomit). Ze všech nádob pouze jediná, magnezitová mísa, nesla nápis, který zněl „král Horního a Dolního Egypta Huni“. Toto jméno, jehož čtení (Huni, Nysutech, král Hu) je už dlouho předmětem odborných diskusí, typ architektury a objevených kamenných nádob datuje mastabu na konec 3. dynastie. Její majitel musel být významnou osobností, jeho jméno však zůstává neznámé.

Nedávno došlo na jižní straně hrobky k nečekanému objevu velké dřevěné lodi, který činí osobnost bezejmenného majitele této hrobky ještě záhadnější. Asi 18 m dlouhé a 2 m široké plavidlo leželo volně na ztvrdlém jílovém podloží (tafle) a bylo zaváté pískem. Loď, jejíž stáří lze odhadnout na asi 4500 let, je sestavena z prken spojovaných čepy a původně stažených popruhy a lany zhotovenými z rostlinných vláken. Prkna i lana a popruhy se díky suchému pouštnímu prostředí a ochranné vrstvě navátého písku dochovaly v relativně dobrém stavu. Další práce na tomto unikátním nálezu si vyžádá spojené úsilí restaurátorů a specialistů a na výsledky bude třeba si ještě počkat. Vzhledem k významu tohoto nálezu navázal Český egyptologický ústav spolupráci s odborníky z Ústavu pro lodní archeologii Texaské univerzity (Institute of Nautical Archaeology, Texas A&M University). Tento společný výzkumný projekt nepochybně významně zlepší naše poznání staroegyptského lodního stavitelství a dějin plavby. Přispěje ale také k lepšímu pochopení představ starých Egypťanů o posmrtném životě, v nichž právě plavba lodí (jak jinak tomu ostatně mohlo v zemi na Nilu být?) na onom světě byla výsadou králů a mocných (viz lodní prostor v Ptahšepsesově mastabě). I v prostších hrobech však byly nalezeny alespoň modely lodiček.

Tento text je úuryvkem z knihy:

VERNER, MIROSLAV: Abúsír. V srdci pyramidových polí
Academia 2017
O knize na stránkách vydavatele
obalka_knihy

Jak se vlastně měří podobnost DNA?

Co znamená, když se řekne, že „Člověk a šimpanz sdílí 98 % svých genů“? Kdybychom …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close