mořské houby, Twilight Zone Expedition Team, Wikipedia, licence obrázku public domain
mořské houby, Twilight Zone Expedition Team, Wikipedia, licence obrázku public domain

Ediakarské organismy nemusely být přisedlé

Co víme o fauně edikara? Moc toho není; především neznáme taxonomické vztahy mezi tehdejšími organismy a současnými živočichy. Některé tehdejší fosilie identifikujeme jako houbovce (mořské houby) či medúzy, i to ale se značnou nejistotou.

O zařazením dalších organismů nedokážeme říct prakticky nic; často předpokládáme, že nejde o předky známých kmenů z kambria (i když tyto organismy mohly celkem nepozorovaně přežívat i dále). O ediakarských organismech bez pevných schránek vesměs předpokládáme, že to byli nepohybliví, přisedlí živočichové filtrující mořskou vodu; vypadali spíše jako rostliny. Snad edikara před nějakými 630 až 540 miliony let představovala klidné až téměř idylické období, kdy už „existovalo něco viditelného, ale ještě se to nehemžilo a vzájemně nežralo“? Pochopitelně jde opět o spekulace, však z dochovaný záznam je strašně neúplný.

Nové poznatky ale ukazují, že ediakara mohla vypadat jinak. Některé formy zřejmě různě lezly nebo i plavaly (a to i když pomineme tehdejší „medúzy“ a samozřejmě larvální stadia). Například tzv. Parvancorina měla podle nového modelu připomínat kotvu o velikosti mince, přičemž organismus se natáčel v proudu (tzv. rheotaxis). Ediakarské organismy přitom žily v mělké vodě, kde asi voda byla pohyblivá. Simon Darroch z Vanderbilt University a jeho kolegové své závěry publikovali v Biology Letters. Ke svým závěrům dospěli pomocí počítačové simulace metodou CFD (computational fluid dynamics).

Australští výzkumníci nedávno ve Scientific Reports publikovali zase práci, podle které se nějak pohyboval i další ediakarský organismus, Tribrachidium heraldicum. Také zde byly fosílie přednostně orientovány jedním směrem, modely CFD přitom opět ukazují, že nešlo o pasivní transport organismů, ale o jejich vlastní natáčení či plavání. CFD se dosud používala hlavně v technických oborech, k optimalizaci zařízení typu jaderných reaktorů či letadel, uplatnění metody pro studium fosílií je relativně mladšího data. Autoři výzkumu nicméně uvádějí, že jim už přišlo neplodné dál generovat hypotézy o zařazení příslušných organismů do evolučních stromečků a místo toho zkusili lépe porozumět tomu, jak ediakarští tvorové vlastně žili. Ještě před 10 lety by prý podobné metody nebyly k dispozici, nyní je čas zkusit takto analyzovat i další organismy z prekambria.

Možné je tedy i to, že mezi ediakarskými tvory byli už i aktivní predátoři. Což je zase zajímavá otázka i z jiného důvodu. Proč se kambrijská fauna se svými skořápkami a kostrami od ediakarské tak lišila? Mohlo se změnit chemické vody (koncentrace vápníku a kyslíku), nicméně se nezdá, že by schránky byly pouze snahou někam uložit přebytečný vápník. Spíše měly bezprostřední ochranný význam, šlo o reakci na aktivní masožravce, kteří sami byli např. zubatí.
Z tohoto hlediska pak zástupci ediakarské fauny patřili spíše k filtrátorům než predátorům, i když už mohli také aktivně plavat. Existence ediakarských predátorů by byla vlastně překvapivá. Ale jak již bylo řečeno, do značné míry jde o spekulace.

Zdroj: Phys.org a další

Překvapující geometrická kouzla: Foton v zakalené vodě

Máme dvě skleničky, jednu s vodou čirou a druhou zakalenou. Do obou vyšleme paprsek světla. …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close