(c) Graphicsstock

Matematika a kvantová fyzika ve Futuramě

Schrödinger a jeho kočka hostují epizodě Fryority Report. Policisté pronásledují Schrödingera za překročení rychlosti světla.

V říjnu 1995, kdy Simpsonovi dosáhli příběhem „Homer na 3“ nových matematických výšin, se už Matt Groening zaměřoval na nový projekt. Jeho první animovaný televizní sitcom měl tak ohromný celosvětový úspěch, že ho televizní síť Fox požádala, aby přišel s návrhem sesterského seriálu.
Groening se proto spojil s Davidem S. Cohenem ke spolupráci na sci-fi seriálu. Cohen byl pro Groeninga přirozeným partnerem, protože žánr science fiction jej uchvátil, jakmile zhlédl původní sérii seriálu Star Trek. Cohen rovněž získal velký respekt k předním autorům sci-fi literatury, mimo jiné k Arthuru C. Clarkeovi a Stanisławu Lemovi. Cohen tedy bral science fiction vážně, což byl pro práci na novém seriálu důležitý výchozí bod: „S Mattem Groeningem jsme se hned zpočátku dohodli, že nebudeme zacházet do přílišných hloupostí. Nechtěli jsme si dělat ze science fiction legraci, ale spíše dělat science fiction tak, aby to byla legrace.“
Cohen rovněž disponoval nezbytnými „nerdskými“ znalostmi, které byly zapotřebí ke zvládnutí nevyhnutelných technologických problémů, které jsou u sci-fi příběhů denním chlebem, jako je například cestování na mezigalaktické vzdálenosti v rozumném čase. To je ve science fiction věčný problém, jelikož kosmické lodi a vlastně vůbec nic se nemůže pohybovat rychleji než světlo a tomu trvá cesta k nejbližší galaxii přes dva miliony let. Cohen přišel na dvě řešení, která by postavám umožňovala putovat mezi galaxiemi tak, aby to bylo z časového hlediska reálně možné. Jedním z nich bylo zaplést do děje informaci, že vědcům se v roce 2208 podařilo zvýšit rychlost světla. Jeho dalším, ještě troufalejším řešením byl návrh stroje, který by dosahoval nadsvětelných rychlostí tím, že zrychlí vesmír kolem sebe, nikoli loď, na níž je osazen.
Groening začal spolu s Cohenem pracovat na sérii příběhů točících se kolem postavy jménem Philip J. Fry, newyorského poslíčka s pizzou, který v prvních hodinách roku 2000 spadl do kryogenického boxu a byl zmrazen. Když o tisíc let později v New Yorku ožije, dychtivě se těší na život ve 21. století a doufá, že jeho nová životní dráha bude lepší než ta stará. Bohužel se ale dozví, že se do něj má implantovat pracovní čip, který jej odsoudí k téže staré práci poslíčka. Jediný rozdíl ale spočívá v tom, že namísto rozvážení krabic s pizzou po New Yorku se v novém životě stane meziplanetárním poslíčkem u zásilkové společnosti Planet Express.
Groening s Cohenem pak začali vymýšlet další členy týmu Planet Express. Nejvýznamnějšími z Fryových kolegů je jednooká mutantka Leela, která mu opakovaně láme srdce, a robot Bender, který rád krade, hraje hazardní hry, podvádí, nezřízeně pije a dělá ještě řadu horších věcí. Dalšími postavami jsou profesor Hubert J. Farnsworth (160letý zakladatel Planet Express), dr. John A. Zoidberg (mimozemský firemní lékař, který vypadá jako humr), Hermes Conrad (bývalý olympijský šampion v podlézáné, profesionální byrokrat a firemní účetní) a praktikantka Amy Wongová.

Plánem tvůrců bylo, aby jejich nový animovaný seriál byl v mnoha ohledech klasickým sitcomem z pracovního prostředí na způsob americké série Haló, taxi! nebo britských Ajťáků. Jediný rozdíl byl v tom, že se tam mohlo dít cokoli, protože posádka Planet Express se mohla při svých pracovních toulkách po podivných planetách setkávat se všemi druhy svérázných mimozemšťanů a se všemi možnými problémy.
Navzdory počátečnímu zájmu společnosti Fox si Groening brzy uvědomil, že na její manažery nedělá bizarní sestava jeho pochybných existencí a jejich vesmírných avantýr žádný dojem. Když se vedení společnosti pokusilo zasáhnout, Groening se postavil proti. Tlak narůstal a Groening se zakopal ještě hlouběji. Po konfrontacích, které Groening popsal jako „zdaleka nejhorší zkušenost mého dospělého života“, nakonec tvůrce zvítězil a nový seriál dostal tytéž podmínky jako Simpsonovi, především slib, že do obsahu budou mluvit jen autoři.
Jakmile měl nový seriál oficiálně zelenou, dostal název Futurama, zvolený podle jednoho z pavilonů světové výstavy v roce 1939 v New Yorku, který zval návštěvníky do „světa zítřků“. Groening a Cohen pak začali sestavovat nový tým autorů, protože došlo k tiché dohodě, že Futurama nebude přetahovat lidi od Simpsonových. Někteří z nich měli, jak se dalo čekat, vzdělání v informatice, matematice a přírodních vědách. Jeden z nových autorů, Bill Odenkirk, získal titul Ph.D. v organické chemii na Chicagské univerzitě. Byl dokonce jedním z objevitelů látky bifenyl 2,2´-bis (2-indenyl), kterou lze využívat k výrobě plastů.
V době, kdy tým Futuramy vznikal, autoři animovaných seriálů získali právo vstupovat do odborů. Jelikož v tamní odborové organizaci už jeden David S. Cohen byl a podle pravidel nesmějí odborově organizovaní autoři mít stejná jména, vybral si jeden ze spolutvůrců Futuramy umělecké jméno David X. Cohen. Ono X není zkratka, ale výstižné shrnutí hlavních Cohenových zájmů – science fiction a matematiky. Cohen je totiž jak X-fil (tedy fanoušek seriálu Akta X), tak x-fil (milovník algebry).
První díl Futuramy se vysílal 28. března 1999. Všichni sice tušili, že nový seriál ve stylu sci-fi bude obsahovat řadu vědeckých poznatků a odkazů, i znalejší diváky ale brzy ohromilo velké množství a kvalita nerdských narážek.
Kupříkladu třetí epizoda „Nejlepší přítel robota“ (1999) vypráví, jak se Fry rozhodne přestěhovat se k obhroublému a popudlivému Benderovi a poté spolu s ním do nového bytu. Na jeho stěně visí orámované pořekadlo vyvedené křížkovým stehem:

10 domove
20 sladký
30 GO TO 10

Má to připomínat programovací jazyk BASIC, v němž má každý příkaz číslo ve vzestupném pořadí. Příkaz GOTO (přejdi na) je v jazyku BASIC běžný a v našem případě příkaz „30 GOTO 10“ znamená „přejdi na řádek 10“. Celý program má vyjadřovat úsloví „domove sladký domove“, pokud ho ovšem provedeme důsledně, pak říká „domove sladký domove sladký domove sladký domove…“.

Vzhledem k tomu, že tento vtip je jen součástí pozadí scény, respektuje první pravidlo autorského týmu Futuramy: zasvěcenecké odkazy jsou v pořádku, pokud nenarušují děj. Podobný druh málokomu srozumitelného vtipu se objevuje v díle „Marťanská univerzita“ (1999), kde na okamžik zahlédneme tabuli popsanou složitými rovnicemi z oboru částicové fyziky zvaného supersymetrická teorie strun, který se ovšem ve Futuramě jmenuje superdupersymetrická teorie strun. Klíčový vtip nalezneme v diagramu Wittenův pes, jehož název je důmyslnou narážkou na Eda Wittena a Schrödingerovu kočku.

Ed Witten je jedním z otců teorie superstrun a všeobecně je považován za největšího žijícího teoretického fyzika na světě a zřejmě i nejchytřejšího vědce, který dosud nezískal Nobelovu cenu. Wittten nyní alespoň může čerpat zadostiučinění z toho, že je zvěčněn ve Futuramě. Schrödingerova kočka je proslulý myšlenkový experiment, to znamená takový, který se neuskutečňuje v laboratoři, ale v naší hlavě. Erwin Schrödinger, který dostal Nobelovu cenu za fyziku v roce 1933, si položil otázku, co se stane v neprůhledné krabici, v níž se nachází kočka spolu s radioaktivním materiálem a mechanismem, který v případě, že dojde k danému radioaktivním rozpadu (který nelze předpovědět, ale ani zvnějšku pozorovat), uvolní jedovatý plyn. Bude po jedné minutě kočka mrtvá, nebo živá? Došlo, nebo nedošlo k rozpadu radioaktivního nuklidu, v jehož důsledku se otevřela nádoba se smrtícím plynem? V 19. století by fyzikové řekli, že kočka je buď mrtvá, nebo živá, pouze neznáme její skutečný stav. Avšak nový kvantový pohled na vesmír nabídl v prvních desetiletích 20. století odlišný výklad. Zvláště kodaňská interpretace prosazovala bizarní názor, podle něhož se kočka nachází v takzvané superpozici stavů, což znamená, že je jak živá, tak mrtvá . . . dokud se otevřením krabice celá situace nevyřeší.
Schrödinger a jeho kočka hostují v jiné epizodě nazvané „Fryority Report“ (2011). Dopravní policisté na motocyklech pronásledují Schrödingera za překročení rychlosti světla a „porušení Lorentzovy invariance“ a honička končí fyzikovou bouračkou. Když se Schrödinger vysouká z vraku svého auta, policisté se ho ptají na krabici s kočkou, kterou má v autě. Jedním z nich je jistý URL (vyslovováno jako Earl – Hrabě) a druhým je Fry, který dočasně odešel z Planet Express.

URL: Co je v té krabici, Schrödingere?
Schrödinger: Ééé … kočka, špetka jedu a atom cesia.
Fry: Kočka živá, nebo mrtvá? Na něco se ptám.
URL: Odpověz, blázne.
Schrödinger: Je v superpozici obou stavů. Když krabici otevřete, dojde ke kolapsu vlnové funkce.
Fry: To tvrdíš ty.
[Fry otevře krabici, z níž vyskočí kočka a vrhne se na něho. URL se podívá do krabice.] URL: A taky je tu spousta drog.

Tohle je samozřejmě kniha o matematice, nikoli o fyzice, takže je načase, abychom se ve Futuramě podívali na dlouhou řadu scének, v nichž se mihnou nejrůznější matematické chuťovky od složité geometrie až po neuvěřitelné nekonečné entity. Jednu takovou scénu nalezneme v dílu „Kvílení autodlaků“ (2000), který vypráví příběh, jak se Bender vrací do strašidelného hradu svého strýčka Vladimíra, aby se zúčastnil čtení jeho poslední vůle. Když robot sedí se svými přáteli v knihovně, zjeví se na stěně krví napsané číslice 0101100101. Bendera to spíše zmate než vyděsí, jakmile však spatří odraz těchto číslic v zrcadle – 1010011010 – okamžitě se vyděsí.
V doprovodném dialogu se to sice nijak nevysvětluje, znalci binárních čísel ale hrůznost scénky jistě ocení. Číslo, které se zjevilo na zdi, tedy 0101100101, odpovídá v překladu do desítkové soustavy číslu 357. To sice žádné nepříjemné významy nenese, jeho zrcadlový odraz je ale mrazivý. Pojďme si číslo 1010011010 převést z binární do desítkové soustavy:
512 + 0 + 128 + 0 + 0 + 16 + 8 + 0 + 2 + 0 = 666

Tento text je úryvkem z knihy
Simon Singh: Simpsonovi a jejich matematická tajemství
Dokořán 2017 (nové vydání)
O knize na stránkách vydavatele
obalka-knihy

Osobnostní poruchy mohou být výhodné

Orangutani a alternativní strategie. Lidé se snaží psychopaty léčit, orangutani naštěstí k doktorovi nemusí. Zvířata …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close