Foto: © palau83 / Dollar Photo Club

Pohlaví mravenců jako dva oddělené druhy

Proč asexuální druhy milují extrémy? Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že pohlavně se rozmnožující druhy by si měly vést lépe v prostředí bohatém na zdroje a zároveň na vzájemně soupeřící druhy. Tam se totiž může uplatnit jejich výhoda spočívající ve schopnosti rychleji odpovídat na evoluční tahy protivníka. Naproti tomu nepohlavně se rozmnožující druhy by si měly vést lépe spíše v prostředí a na stanovištích chudých na zdroje nebo tam, kde je přežívání většiny
druhů dlouhodobě omezováno nějakými nepříznivými abiotickými faktory. Zde totiž není rychlost odpovědi klíčová a jde spíše o to, jak dalece dokáže druh změnit svěj fenotyp v odpověď na požadavky prostředí.

Nebudu čtenáře zbytečně napínat. Přesně takovou situaci nacházíme v přírodě. Nepohlavně se rozmnožující druhy či nepohlavně se rozmnožující linie jinak pohlavně se rozmnožujících druhů rostlin i živočichů nacházíme především na stanovištích s extrémními podmínkami – na stanovištích extrémně suchých, extrémně studených nebo extrémně jedovatých. Zastoupení asexuálních druhů například stoupá s nadmořskou výškou i se zeměpisnou šířkou nebo v místech, kde půda obsahuje vysoké koncentrace jedovatých těžkých kovů.

Dalo by se namítnout, že v těchto případech omezují nepříznivé podmínky velikost populací, které zde mohou dlouhodobě přežívat, tím i ztěžují vzájemné střetávání pohlavních partnerů, a tak znevýhodňují pohlavně se rozmnožující druhy. Jenže populace mnohých druhů jsou i v těchto podmínkách nesmírně početné,a vyhledávání pohlavních partnerů by tak nemělo jejich přežívání nijak ztěžovat. Navíc některé nepohlavně se rozmnožující druhy stále potřebují k svému množení spojení samčích a samičích pohlavních buněk, bez něhož nedojde k nastartování vývoje vajíčka. Samičky jsou zde pěkné potvory – samečky laskavě nechají, aby odvedli svou práci, jejich geny však buď vůbec nepřipustí k výstavbě těla potomků, nebo je sice připustí k výstavbě tkání a orgánů těl potomků, ale nedovolí jim vstup do pohlavních buněk potomků.
To jsou ale špinavé triky, co? Samička si užije, ve druhém případě dokonce využije genetickou variabilitu samčích genů k produkci variabilního, a tedy konkurenčně schopnějšího potomstva, ale když má přijít na lámání chleba, když se má rozhodnout, které geny se dostanou do evolučně nesmrtelné linie pohlavních buněk, řekne se: „Sorry, tatínku, tvé geny nemají nárok.“

Drobná vsuvka o mravencích
Moc pěkně si to v tomto směru zařídily samičky mravence Wasmannia auropunctata. Samička (královna) používá samčí spermie pouze k oplození vajíček, ze kterých se líhnou neplodné dělnice, a budoucí královny produkuje z neoplozených (ale diploidních) vajíček, tedy jako své genetické kopie-klony. Ale v tomto případě shodou okolností samičky narazily. Samci naprogramovali určité geny na svých chromosomech tak, aby v některých oplozených vajíčkách, z nichž se měly vylíhnout dělnice, zničily mateřskou sádku chromosomů. Díky tomu se z některých vajíček vylíhne haploidní jedinec, což je u blanokřídlého hmyzu vždy samec.
Takže královny a králové u tohoto druhu mravence se vlastně rozmnožují klonálně, jejich genofondy jsou zcela samostatné, a mohli bychom je tak v podstatě považovat za dva samostatné druhy.

Tento text je úryvkem z knihy:
Jaroslav Flegr: Zamrzlá evoluce (2. doplněné vydání)
Academia 2016
O knize na stránkách vydavatele

obalka_knihy

Osobnostní poruchy mohou být výhodné

Orangutani a alternativní strategie. Lidé se snaží psychopaty léčit, orangutani naštěstí k doktorovi nemusí. Zvířata …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close