Zdroj: NASA/Wikipedia, licence obrázku public domain
Zdroj: NASA/Wikipedia, licence obrázku public domain

Spižírny z kambria: Zásoby si vytvářejí i mořští červi

V usazeninách pravěkých moří se často se nacházejí tunely a různě tvarované dutiny vytvořené zřejmě nějakým červem. Tyto dutiny pak byly vyplněné kalem s velkým podílem mrtvolek jednobuněčných mikroskopických organismů.
Donedávna se většina specialistů domnívala, že tunely a deskovitá tělíska jsou vesměs pozůstatkem po projídání bahna na dně. Alfred Uchman a Andreas Wetzel nyní ale upozornili na to, že výplň stop červů je často mnohem bohatší na organickou hmotu než okolí; kde by tedy byl přínos takovéhle konzumace? Muselo to být naopak – původce chodbičky zde potravu nespotřebovával, ale naopak hromadil!

Odpovídá RNDr. Radek Mikuláš, DSc. z Geologického ústavu AV ČR.

Takže – červi (?) si na dně vytvářeli zásoby své potravy. Je ta interpretace opravdu přesvědčivá?

Úvodem podotknu, že fenomén samotného „projídání“ usazeniny na mořském dně není vzácností ani kuriozitou. Počínaje mladším ordovikem jsou všechny sedimenty dostupné pro mořský život a obsahující alespoň minimální organickou příměs projídány. „Nedostupnost“, tedy okolnost, že sedimenty projedené nejsou, může být způsobena třeba extrémně rychlou sedimentací resp. usazením mnoha metrů materiálu naráz nebo anoxií (prostředí bez kyslíku).
Protože chemismus porózních klastických (úlomkovitých) sedimentů podléhá nejrůznějším změnám, není příliš lákavé studovat rozdíly mezi obsahem organických látek ve stopách a mimo ně – jakýkoliv výsledek by se obtížně interpretoval. Má však cenu hledat ve výplních stop schránky mikroorganismů a srovnávat jejich obsah s okolní usazeninou.
Takové studie postupně shromáždily dost dat k tomu, aby se dalo doložit, že v mnoha případech je obsah stop (tunelů, svazků chodeb a nejčastěji „zakládky“, tedy složitě strukturovaných lamin roztodivných tvarů) daleko bohatší na zbytky schránek mikroorganismů a koneckonců i na tu problematizovanou celkovou organiku než okolní hornina. Empiricky je to často vidět na první pohled tak, že výplně stop jsou tmavošedé nebo černé, zatímco okolní materiál je světlejší.
V tomto smyslu je tedy „spižírnová“ interpretace velmi přesvědčivá a je spíše s podivem, že zevšeobecnění jevu a vytvoření nové kategorie stop pravěkých organismů – tzv. sequestrichnia – jsme se dočkali až v roce 2016. S touto myšlenkou si asi pohrávalo víc ichnologů, mě nevyjímaje, ale neměli jsme ani odvahu, ani dost materiálu. Autoři studie Andeas Wetzel a Alfred Uchman však mají zkušeností nepřeberně, Andreas v mládí pracoval na výzkumu mělkých moří jihovýchodní Asie, Alfred Uchman zase prostudoval fosilní stopy usazenin horských pásem od marockého Atlasu po Pamír.

Z jaké doby jsou podmořské spižírny, respektive kdy se objevily poprvé?

První příklady stop charakteristické morfologie s evidentním obohacením organikou jsou známy z kambria, naprostá většina prostudovaného materiálu je z kenozoika (třetihory a čtvrtohory).

Víme něco bližšího o biologickém druhu (respektive druzích), který si takto zásoby vytvářel/li?

Je jedním z paradoxů současné biologie, že původce nejtypičtější stopy z předpokládaných sequestrichnií, stopy Zoophycos, je neznámý. Přitom jsou ho prokazatelně plná dna hlubokých moří – třeba pleistocénní usazeniny Nového Zélandu jsou zoofyků plné. Jejich původcem bude nejspíš nějaký dobře známý druh „červa“, možná mnohoštětinatce, něčeho, čeho jsou v oceánografických sbírkách plné láhve s formalínem. Ale zaznamenat činnost organismů pod povrchem oceánského dna není vůbec snadné. Rovněž odběr velkého kusu dna a získání stopy i s původcem je spíše sci-fi: při téměř jakémkoliv způsobu odběru by se stopa poškodila, „rozostřila“. Pokusů už bylo provedeno plno, ale zatím bez úspěchu.
Jinak lze předpokládat, že původců sequestrichnií bylo a je mnoho; vodítkem bude to, že žili a žijí v prostředí se sezónním přebytkem potravy následovaným nedostatkem – typické je to v mořích se sezónním spadem uhynulého mikroplanktonu.

Jak konkrétně si červi své zásobárny vytvářeli? Chytali plankton snášející se ke dnu do úst a vyplivovali? Nebo do vykutaných tunelů nějak hrnuli svým tělem hmotu ve větším množství?

Asi se uplatnily obě možnosti. Třeba někteří krabi umějí svými končetinami i nesmírně efektivně „přebírat“ sediment. Ti si zásoby nedělají, ale jsou příkladem mimořádné schopnosti efektivně nakládat se sedimentem i s malým podílem organického detritu (neživé organické hmoty).

Co to vypovídá o oněch červech? Asi jim kvůli tomu nebudeme přisuzovat inteligenci, ale – nemohli by si třeba zásobárny vyžírat vzájemně? Jde tedy o druh s nízkou hustotou populace, o nějaký eusociální druh (existují nějaké takové vodní druhy ale vůbec?) nebo o druh se složitějším chováním, teritorialitou…?

Je to s podivem, ale alespoň můj materiál z Bílých Karpat ukazuje, že červi vynaložili velké úsilí, aby se „nenabourali“ do skladu někoho jiného. Našel jsem vrstevní plochy, kde do sebe laloky těchto stop zapadají skoro jako dílky puzzle, Vždy však zůstalo pár milimetrů původního sedimentu, „území nikoho“.

Zdálo by se, že hluboké dno moře je přece prostředí hodně stálé? Respektive co se tady myslím tím „hluboké?“

Hloubky jsou zpravidla v tisících metrů a, jak už jsem uvedl výše, stálost prostředí je narušována sezónním spadem odumřelého mikroplanktonu.

Stojí za výskytem antihmoty temná hmota?

Na mexické High-Altitude Water Cherenkov (HAWC) Gamma-Ray Observatory vědci v roce 2008 zaznamenali několik stovek …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close