Sciencemag.cz
Doporučujeme
Jak se zde psalo již několikrát, hodnota Hubbleovy konstanty měřené různými metodami se liší. Ne o moc, ale dost na to, aby v tom byl problém. Navíc konkurenční metody se s novými pozorováními neustále zpřesňují, čímž výrazně klesá naděje, že se problém nějak vyřeší sám od sebe (nepřesnost/rozptyl více měření/metod jsou už příliš malé, aby se nakonec hodnoty nějak protly/potkaly).
Takže co si Hubbleovým/kosmologickým napětím (tension) počít? Můžeme samozřejmě také nějak upravit teorii, konkrétně dnes převládající kosmologický model ΛCDM (který počítá s jedním typem temné hmoty a temnou energií/kosmologickou konstantou). Návrhů úprav modelu ΛCDM existuje celá řada. Tyto alternativní modely, respektive rozšíření, ovšem často nejsou triviálně testovatelné a u mnohých z nich se ani nezdá, že by problém Hubbleova napětí mohly vyřešit.
„Je důležité tyto různé modely testovat, zjistit, co funguje a co lze vyloučit, abychom mohli zúžit cestu nebo najít nové směry, kterými se vydat,“ vysvětluje Ali Rida Khalife z International School of Advanced Studies. Ve své nové práci spolu s kolegy na základě předchozího výzkumu seřadili 11 těchto modelů, a vnesli tak (alespoň dle vlastního tvrzení) do vzniklé teoretické džungle určitý řád.
Modely byly testovány analytickými a statistickými metodami na různých souborech dat z blízkého i vzdáleného vesmíru, včetně nejnovějších výsledků spolupráce SH0ES (Supernova H0 for the Equation of State; H0 se myslí právě Hubbleova konstanta) a SPT-3G (nová modernizovaná kamera dalekohledu South Pole Telescope, sbírající data o mikrovlnném pozadí). Tři z vybraných modelů, které se v předchozích pracích ukázaly jako životaschopná řešení, byly nakonec vyloučeny novými daty, která tento výzkum zohledňuje. Na druhou stranu se zdá, že další tři modely by mohly stále dokázat snížit Hubbleovo napětí, což však problém stejně neřeší. „Zjistili jsme, že /tyto modely/ by mohly snížit napětí statisticky významným způsobem, ale pouze proto, že mají velmi velký rozptyl a předpovědi, které z nich vyplývají, jsou pro standardy současného kosmologického výzkumu příliš nepřesné,“ říká Khalife.
Ale i kdyby tyto modely nakonec Hubbleovo napětí snížily, stále to není to, o co se snažíme. Žádný z modelů nedokáže předpovědět relativně vysokou hodnotu Hubbleovy konstanty, která vyplývá z měření reliktního záření. Perspektivní se jeví spíše na základě této práce zkusit vytvářet modely nové.
Ali Rida Khalife et al, Review of Hubble tension solutions with new SH0ES and SPT-3G data, Journal of Cosmology and Astroparticle Physics (2024). DOI: 10.1088/1475-7516/2024/04/059. On arXiv: DOI: 10.48550/arxiv.2312.09814
Zdroj: International School of Advanced Studies / Phys.org, přeloženo / zkráceno
