Sciencemag.cz
Doporučujeme
Oceány pod ledem dnes předpokládáme málem na každém druhém měsíci velkých planet. Titan se podobá Zemi v řadě věcí (déšť, kapalina na povrchu, analogie v geologii…), ale vodní oceán podle nové studie ve svém nitru nemá. Alespoň ne přímo to, co si pod pojmem oceán obvykle představujeme.
Pečlivá reanalýza dat z před více než deseti lety naznačuje, že pod zamrzlým povrchem největšího měsíce Saturnu se pravděpodobně nachází další led, který ustupuje rozbředlým tunelům a kapsám roztáté vody poblíž skalnatého jádra.
Data z mise Cassini k Saturnu původně vedla k domněnce, že pod ledem na Titanu se nachází velký oceán složený z tekuté vody. Když však vědci nyní vytvořili model měsíce s oceánem, výsledky neodpovídaly datům. Nový pohled by mohl pomoci zúžit pátrání po životě na Titanu.
„Místo otevřeného oceánu, jaký máme zde na Zemi, se pravděpodobně jedná o něco podobného arktickému mořskému ledu nebo vodonosným vrstvám, což má dopad na to, jaký druh života bychom mohli najít, ale také na dostupnost živin, energie a tak dále,“ uvedl spoluautor práce Baptiste Journaux z University of Washington.
Když Titan obíhal Saturn po eliptické dráze, vědci pozorovali, jak se měsíc natahuje a smršťuje v závislosti na tom, kde se nacházel ve vztahu k Saturnu. V roce 2008 navrhli, že aby byly možné takové významné deformace, Titan musí mít pod povrchem obrovský oceán. „Deformace, kterou jsme zjistili při počáteční analýze dat z mise Cassini, mohla být kompatibilní s globálním oceánem, ale nyní víme, že to není celý příběh,“ tvrdí Journaux.
Změna tvaru totiž Titanu zaostává asi o 15 hodin za vrcholem gravitační síly Saturnu. Stejně jako lžíce míchající med, i pohyb husté, viskózní látky vyžaduje více energie než pohyb kapalné vody. Měřením zpoždění vědci zjistili, kolik energie je potřeba ke změně tvaru Titanu, což jim umožnilo vyvodit závěry o viskozitě vnitřku. Množství energie ztracené nebo rozptýlené v Titanu bylo mnohem větší, než vědci očekávali v případě globálního oceánu. „Nikdo nečekal tak silný rozptyl energie uvnitř Titanu. To byl jasný důkaz, že vnitřek Titanu se liší od toho, co se zdálo vyplývat z předchozích analýz,“ řekl hlavní autor studie Flavio Petricca z NASA Jet Propulsion Laboratory.
Podle nově navrženého modelu obsahuje Titan více rozměklého sněhu/ledu a podstatně méně kapalné vody. Rozbředlý sníh je dostatečně hustý, aby vysvětlil zpoždění deformace, ale stále obsahuje vodu, což umožňuje Titanu měnit tvar, když je tažen gravitační silou.
Vědci se domnívají, že nové poznatky by mohly šance na existence (a nalezení) místního života spíše zvýšit. Analýzy naznačují, že kapsy sladké vody na Titanu by mohly dosahovat teploty až 17 stupňů Celsia. Ve srovnání s otevřeným oceánem by všechny dostupné živiny byly koncentrovanější v malém objemu vody, což by mohlo usnadnit růst jednoduchých organismů.
Není příliš pravděpodobné, že vědci objeví ryby plazící se místními bahnitými kanály; bude-li na Titanu nalezen život, mohl by se nejspíš podobat polárním ekosystémům mikroorganismů na Zemi.
Flavio Petricca, Titan’s strong tidal dissipation precludes a subsurface ocean, Nature (2025). DOI: 10.1038/s41586-025-09818-x. www.nature.com/articles/s41586-025-09818-x
Zdroj: University of Washington / Phys.org, přeloženo / zkráceno
