Sciencemag.cz
Related Articles
Stále více důkazů naznačuje, že i pod ledovým povrchem Uranova měsíce Ariel se skrývá podpovrchový oceán. Nový výzkum charakterizuje možný vývoj tohoto oceánu a vede k závěru, že mohl být kdysi hluboký více než 170 km (pro srovnání: hloubka Tichého oceánu je v průměru 4 km).
„Ariel je z hlediska ledových měsíců unikátní,“ řekl spoluautor studie Alex Patthoff z Planetary Science Institute (Tucson, Arizona).
Ariel je nejjasnější a druhý nejbližší měsíc Uranu a s průměrem 1 160 km je čtvrtým největším měsícem v tomto systému. Najdeme zde velmi staré geologické struktury/rysy, jako jsou krátery, vedle velmi mladých, – např. hladký terén, který pravděpodobně vznikl kryovulkanismem, uvádí další z autorů studie Caleb Strom z University of North Dakota. Vyskytují se zde zlomy, hřebeny a grabeny – příkopy/ propadliny v kůře – v měřítku větším než skoro všude jinde ve Sluneční soustavě.
Výzkumný tým chtěl pochopit minulou vnitřní strukturu měsíce a excentricitu jeho oběžné dráhy, které by byly potřebné k vytvoření geologických struktur na povrchu Arielu. Oba faktory totiž mohou přispívat k tomu, jak velké napětí může být vyvíjeno na povrch, což způsobuje jeho lámání tlakem a tahem gravitace, když malý měsíc obíhá kolem svého plynného obra.
Tým zjistil, že v minulosti musel mít Ariel excentricitu asi 0,04, což je asi 40krát více než současná hodnota. Ačkoli hodnota 0,04 nemusí vypadat jako nijak moc, i taková excentricita může zesílit účinky přílivových sil a oběžná dráha Arielu by pak byla čtyřikrát excentričtější než oběžná dráha Jupiterova měsíce Europa. Přitom Europa je ničena slapovými silami, které na ni tlačí a táhnou a vytvářejí tak její popraskaný a rozbitý povrch. Přesto bude oběžná dráha na první pohled stále připomínat kružnici.
Tisková zpráva praví: „Aby vznikly praskliny viditelné na povrchu Arielu, musíte mít buď opravdu tenký led na opravdu velkém oceánu, nebo vyšší excentricitu a menší oceán. Ale v každém případě k tomu oceán potřebujete.“
Jedná o druhý článek zkoumající minulost podpovrchové vrstvy měsíců Uranu. V loňském roce stejný tým publikoval článek o měsíci Miranda, a to s podobnými výsledky.
V systému Uranu tak mohou být minimálně dva oceánské světy.
Zdroj: Planetary Science Institute
