Sciencemag.cz
Doporučujeme
Mezi různě důvěryhodnými knihami o vlcích vyniká Arktický vlk od Davida Mecha, mj. profesora na Minnesotské univerzitě. Zjistil stabilní vlčí osídlení na jednom místě po dobu stovek let. Autor sám se považuje za „vlčího biologa“, nemohla by ale existovat i vlčí archeologie? Myšlenka na první pohled bizarní, ale…
Autor podnikal své výzkumy až na Ellesmerově ostrově, a to v oblasti, kde již nežijí lidé (Inuité obývají pouze jih ostrova). Ve vysokoarktickém pásmu nemají polární vlci dosud s člověkem žádnou negativní zkušenost, nejsou zdaleka tak bojácní jako jinde. Autorovi se proto podařilo dostat se postupně k doupěti, aniž by vzbudil nedůvěru smečky. Šlo o jakousi jeskyni ve skále, kde vlci vychovávali svá mláďata každý rok, co je Mech zkoumal.
Kolem se povalovaly hromady kostí. K překvapení autora ukázal radiokarbon stáří jednoho ze vzorků (pižmoní kost, kterou vykopal) na 700 let! Šlo tedy opravdu o stabilní osídlení podobné lidskému. Nemohl by nějaký vlčí archeolog zkoumat tyto vrstvy a na jejich základě se snažit zachytit vývoj kultury, kterou vlci možná mají? Třeba se měnila skladba lovené zvěře a třeba i způsoby lovu. Navíc – z pohledu vlků se za tu dobu vystřídalo asi tolik generací, jako kdyby lidé nějaké místo obývali nepřetržitě 3 500 let.
Co je ještě zvláštnější, těch (minimálně) 700 let osídlení ukazuje, že vlci zde přečkali i malou dobu ledovou a další chladnější období. Samozřejmě, že mohlo dojít i k přestávkám v osídlení. Neexistuje ani žádný přímý důkaz, že by současní vlci byli přímými potomky těch, kteří zde žili před 700 lety.
Vlčí archeologii by ale bylo třeba realizovat jen v polárních oblastech, jinde vlci svá doupata různě stěhují. V polárním pásu ovšem ve věčně zmrzlé zemi nejsou schopni noru sami vyhrabat, takže musí využít už existujících přírodních útvarů. A pokud je v širém okolí jen jeden jediný, pak před sebou máme skutečně souvislé osídlení…
Zdroj: L. David Mech: Arktický vlk – deset let se smečkou, Élysion, České Budějovice 2006
