K čemu se v době bronzové používaly dýky? Podobně jako v případě mečů se zvažují dvě hlavní vysvětlení: mohlo jít o předměty statusové (doklad prestiže a moci, předmět směny, uchovatel hodnoty, věc do hrobu…) nebo primárně funkční.
Zatímco u meče uvažujeme o zbrani vs. symbolu, v případě dýky (poznámka: tedy ono mezi dýkou, nožem a mečem zase tak ostrý přechod asi není, klasický meč se v době bronzové objevil nicméně až se zpožděním), navíc vstupuje do hry možnost, že šlo o „nástroj/nářadí“. Leccos by mohlo být jasnější, kdybychom dokázali historii konkrétní dýky poodhalit přesnější analýzou příslušné slitiny. Právě takovou novou metodu nyní vyvinuli na britské Newcastle University (hlavní autorky studie Andrea Dolfini a Isabella Caricola). Metodu pak vědci vyzkoušeli na deseti bronzových dýkách z naleziště Pragatta (italská doba bronzová). Pomocí roztoku Picro-Sirius Red se podařilo z dýk extrahovat organické zbytky a obarvit je. Pozorování několika typy mikroskopů pak umožnilo identifikovat mikrozbytky kolagenu a souvisejících kostních zbytků, šlach a svalových vláken. Z toho se odvozuje, že dýky přišly do kontaktu s více živočišnými tkáněmi a byly použity ke zpracování různých druhů zvířecích těl. Zdá se, že se jimi tedy zabíjela a porcovala hospodářská zvířata a odřezávalo maso od kosti. Další experimenty s replikami dýk pak ukázaly, že se ke zpracování masa z hlediska své funkčnosti i celkem hodí. (Poznámka PH: snad se používaly i přímo při jídle, šlo i o jídelní nože? V průvodní tiskové zprávě není nic o tom, zda zbytky nemohly být i lidské, tedy zda dýka nesloužila rovněž jako zbraň.)
Ještě důležitější než konkrétní výsledek by v tomto případě měla být samotná nová metoda, která má obecně umožnit citlivou analýzu organických látek ze starých kovových předmětů.
Isabella Caricola et al, Organic residue analysis reveals the function of bronze age metal daggers, Scientific Reports (2022). DOI: 10.1038/s41598-022-09983-3
Zdroj: Newcastle University / Phys.org
Viz také: Bronzovými meči se skutečně bojovalo
Na Václaváku v muzeu je exponát z Knovíze a u něj se píše, že kanibalizmus je spojitě v místě doložen v rozsahu 1500 let……
Dobrou chuť 🙂
skutecne se uvadi, ze knovizska kultura je z pohledu kanibalismu vyjimecna. take jsem cetl, ze ma byt vyjimecna i z hlediska hustoty osidleni, vesnice na dohled, znovu bylo dosazeno az ve vrcholnem stredoveku. nejaka souvislost? (ovsem protoze obe veci zase muze nekdo zpochybnit, i ty nasledne spekulace budou na vode)