(c) Graphicstock

Lužní lesy jsou historicky mladé

Pokud bychom chtěli někde hledat opravdové pralesy s velmi dlouhou kontinuitou až někam do středního holocénu, byly by to nejspíše suťové lesy na prudkých, nedostupných svazích.

Období mezi kolapsem keltské (laténské) civilizace na přelomu starého a nového letopočtu a vznikem prvních historických státních útvarů na našem území v 9. a 10. století n. l. je dobou relativního úpadku kulturní krajiny a tím pádem dobou všeobecného návratu lesa. Jde o poměrně výjimečný úsek dlouhé historie, kdy můžeme počítat s lidmi poměrně málo ovlivněnou dřevinnou skladbou – ovšem s dávným kulturním vtiskem – nejen v nížinách, ale též na horách. Navíc v klimatických podmínkách, které víceméně odpovídají dnešku. Proto jde ve vztahu k přítomnosti o důležitý referenční úsek minulosti. V horách a na vysočinách rostly smrky, buky a jedle, v nížinách převážně duby a habry mimo jihozápadní kvadrant Čech, kde habr chybí, na písčitých substrátech a exponovaných místech získávala dominantní roli borovice. Ostatní dřeviny byly přimíšené a netvořily dominanty, alespoň ne plošně. Říční nivy se příliš nelišily od okolní krajiny (podrobnosti viz níže).
V průběhu 11. až 13. století n. l. proběhla českými zeměmi obrovská vlna demografického a civilizačního rozvoje navázaná na předchozí rozvoj v Evropě západní, která bezezbytku a radikálně proměnila tvářnost našeho území (souhrnně a s podrobnostmi viz Sádlo et al. 2008). Rozvíjela se města, těžba nerostných surovin, nejrůznější výroba, dálkový obchod a intenzívní orné zemědělství i pastevectví. Došlo k bezprecedentní kolonizaci podhorských a zemědělsky málo lukrativních území, která byla po celý pravěk víceméně pustá a lesnatá. Tento proces s nejrůznějšími lokálními a dobovými peripetiemi, jako byly velké mory a válečné události, plynule pokračoval až do nástupu novověkého katastrálního rozvržení krajiny a do průmyslové revoluce.

Dřevo bylo až po dobu masového využívání zásob kamenného uhlí v první polovině 19. století hlavní energetickou surovinou, která tento bezprecedentní civilizační rozvoj poháněla. Zároveň bylo hlavním stavebním a konstrukčním materiálem i surovinou k řemeslné výrobě. Není divu, že tlak na lesy byl obrovský. Místní zdroje dřeva často přestaly dostačovat, a tak se s ním obchodovalo i na veliké vzdálenosti. V lesích se pálilo dřevěné uhlí, získával se dehet a potaš.
S těmito produkty se přirozeně také široce obchodovalo. Navíc se praktikovala lesní pastva a hrabalo se listí na stelivo. Na úrodnějších půdách se polařilo, tzn. na určeném místě se vymýtil les, na něm se pár let pěstovaly zemědělské plodiny, a jak došlo po prvních velkých úrodách k určitému ochuzení půdy, tak se plocha buď nechala přirozeně zarůst, nebo se zalesnila. Rozšířené byly pařeziny čili lesy výmladkové a tzv. střední lesy jako víceméně stabilní zdroje hlavně palivového dříví. Na mnoha místech však docházelo k úplnému odlesnění.
Kvůli odlesnění a zemědělské kultivaci se zejména členité podhorské oblasti staly už ve vrcholném středověku náchylnými k erozi. Zároveň se snížila schopnost krajiny zadržovat srážkové extrémy, v důsledku čehož se začaly projevovat periodické povodně velkého rozsahu. Řeky při nich unášely množství materiálu erodovaného z pasek, cest a polí. Podél nížinných řek s malým spádem se tento materiál usazoval v podobě tzv. povodňových hlín. Jsou to jemnozrnné jílovité sedimenty, které v průběhu vrcholného středověku a novověku pohřbily původně členitou, štěrkovou a písčitou (tedy propustnou) nivu pod několikametrovými nánosy jemných hlinitých sedimentů. Povodňová sedimentace tím pádem úplně proměnila charakter rozsáhlých říčních krajin. Niva se zarovnala a dostala mnohem jednotvárnější podobu. Na živinami bohatých a nepropustných povodňových sedimentech vyrostly lužní lesy. Vypadají divoce, takže dělají dojem, že je to velmi staré společenstvo, něco jako „původní panenský prales“. Je však dobré si uvědomit, že lužní les v současné podobě je naopak relativně mladý biotop, a ještě k tomu biotop antropogenní – lidskou činností nepřímo podmíněný (Sádlo et al. 2008). Pokud bychom chtěli někde hledat opravdové pralesy s velmi dlouhou kontinuitou až někam do středního holocénu, byly by to nejspíše suťové lesy
na prudkých, nedostupných svazích.
Návazně na vrcholný středověk rozpoznáváme ještě jednu důležitou etapu proměny a zaplňování niv, a sice v rozmezí 18. a 19. století v souvislosti s masovým zavedením okopanin – brambor a později kukuřice, hluboké mechanizované orby a ve spojení s rozvojem průmyslu stále ještě závislého na dřevě místo na kamenném uhlí. Dokonce i rozvinutá výroba litiny byla u nás na počátku 19. století stále ještě závislá na dřevěném uhlí. Do rané průmyslové doby tudíž spadá etapa historicky největšího odlesnění na našem území. Tehdejší krize lesů vedla k nutnosti jejich velkoplošného a schematického pěstování. Jelikož se zároveň jednalo o klimaticky chladnou a vlhkou periodu, tzv. malou dobu ledovou (za posledních 8 000 let zřejmě vůbec nejchladnější a nejdeštivější časový úsek), ukázalo se jako nejperspektivnější pěstování smrku. Ve stále chladném a vlhkém 19. a raném 20. století dobře rostly i některé introdukované dřeviny jako dub červený a douglaska, původem z vlhkých oblastí USA. Dařily se i pokusy o pěstování modřínu, většinou alpského původu. V případě modřínu jde ovšem o „introdukci“ v uvozovkách, neboť víme, že na našem území běžně rostl minimálně do konce staršího holocénu, přičemž stále zůstává nejasné, do jaké míry jeho místní populace vydržely konkurenční tlak stinných listnatých lesů v pozdější době.

tento text je úryvkem z knihy:
Václav Cílek, Martin Polívka a Zdeněk Vacek (eds.)
Český a moravský les
Jeho počátky, současný stav a výhled do budoucnosti

Dokořán 2022
O knize na stránkách vydavatele

obalka-knihy

Historie českého šlechtění jabloní

V roce 2016 tomu bylo už 50 let od doby, kdy výzkumná stanice Ústavu experimentální …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close