Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nový výzkum NASA zjistil, že planetka Ceres mohla mít trvalý zdroj chemické energie k podpoře metabolizmu některých mikroorganismů pozemského typu.
Neexistují žádné důkazy o tom, že by na Ceresu (Cereře – název podle římské bohyně úrody) někdy existovaly mikroorganismy, nicméně podle nového výzkumu by zde vhodné podmínky asi měly. Ceres je největším tělesem v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem.
Data z mise NASA Dawn, která skončila v roce 2018, již dříve ukázala, že jasné, odrazivé oblasti na povrchu Ceresu jsou převážně tvořeny solemi, které zbyly z kapaliny prosakující z podzemí. Pozdější analýza v roce 2020 zjistila, že zdrojem této kapaliny byla obrovská zásoba slané vody pod povrchem. V rámci jiného výzkumu mise Dawn také odhalila důkazy, že Ceres obsahuje organický materiál (uhlíkové sloučeniny).
Přítomnost vody a organických molekul navíc podle nové studie doplňuje (respektive doplňoval) i třetí potřebný díl skládačky: dlouhodobý zdroj chemické energie v dávné minulosti, který mohl umožnit přežití mikroorganismů. Znovu: tento výsledek neznamená, že na Ceresu kdy existoval život, ale pokud by se zde objevil, pravděpodobně by měl k dispozici potravu („hmotu i energii“).
Vědci vytvořili tepelné a chemické modely napodobující teplotu a složení nitra Ceresu v průběhu času. Zjistili, že před asi 2,5 miliardami let mohl mít podpovrchový oceán Ceres stálý přísun horké vody obsahující rozpuštěné plyny stoupající z metamorfovaných hornin v kamenném jádru. Teplo pocházelo z rozpadu radioaktivních prvků ve skalnatém nitru trpasličí planety (proces, který je podle všeho ve Sluneční soustavě běžný).
Podle dnes převládající představy vznikl pozemský život právě u kuřáků (vývěrů) – tam, kde se horká voda z hlubokého podzemí míchá s oceánem.
Planetka Ceres v současné podobě již ale pravděpodobně obyvatelná (opět – pro život pozemského typu) není. Je chladnější, obsahuje více ledu a méně kapalné vody než v minulosti. Teplo z radioaktivního rozpadu uvnitř Ceresu již dnes dostatečné k tomu, aby voda nezamrzla, a zbývající kapalina se stala koncentrovanou solankou.
Období, kdy byl Ceres s největší pravděpodobností obyvatelný, trvalo přibližně před 4 až 2,5 miliardami let, kdy skalnaté jádro planetky dosáhlo své nejvyšší teploty. Tehdy se do podzemní vody Ceresu dostávaly teplé tekutiny.
Trpasličí planeta dnes nemá výhodu současného vnitřního ohřevu generovaného tlakem a tahem při oběhu velké planety, jako je tomu u Saturnova měsíce Enceladus nebo Jupiterova měsíce Europa.
Obecně: Mnoho dalších ledových měsíců a trpasličích planet s podobnou velikostí jako Ceres (průměr asi 940 kilometrů), mohlo mít v minulosti svou éru obyvatelnosti rovněž – a to i bez významnějšího vnitřního zahřívání způsobené gravitačním tahem planet.
Samuel W. Courville et al, Core metamorphism controls the dynamic habitability of mid-sized ocean worlds—The case of Ceres, Science Advances (2025). DOI: 10.1126/sciadv.adt3283
Zdroj: NASA / Phys.org, přeloženo / zkráceno
