Sciencemag.cz
Doporučujeme
S vědou jako takovou má následující úryvek společného jen málo, ale na Silvestra se sem snad hodí. Navíc ukazuje, že vlastně k čemukoliv, jistěže i včetně opilství, lze zaujmout vědecký (zde ve smyslu systematický) přístup. Taktéž jde o myslím dokonalý případ synestézie, částečně vyvolávané uměle.
Zašel do jídelny, kde byla do jedné stěny vestavěna skříň obsahující řadu soudečků srovnaných těsně vedle sebe na malinkatých kantnýřích ze santalového dřeva, soudečků naspodu provrtaných stříbrnými pípami.
Tuto sbírku soudků s likéry nazýval svými ústními varhanami.
Všechny pípy mohly být spojeny jedinou pákou a daly se pak ovládat jediným pohybem, takže stačilo tento mechanismus zapojit a stisknout potom knoflík skrytý v dřevěném pažení, a všechny kohoutky se zároveň otevřely a naplnily likérem drobounké číšky umístěné pod nimi.
Varhany byly tedy otevřené. Šoupátka označená etiketami „flétna, roh, nebeský hlas“ byla vytažena, uchystána k spuštění mechanismu. Des Esseintes upil tu a tam pár kapek, a přehrával si tak jakési niterné symfonie, dařilo se mu nakonec vyvolat v hrdle vjemy obdobné těm, jaké hudba dává pocítit sluchu.
Každý likér odpovídal ostatně podle jeho mínění co do chuti zvuku určitého nástroje. Neslazené curaçao odpovídalo například klarinetu, jehož tóny jsou lehce nakyslé a sametově hebké, kmínka hoboji, jehož zvučný témbr má nosový přídech, mátový a anýzový likér flétně, jež je zároveň sladká i peprná, pípavě pronikavá i něžná, na doplnění orchestru je tu třešňovka s prudkým zvukem trubky, gin a whisky berou patro útokem se svým pronikavým zahřměním trub a pozounů, matolinová pálenka bouří ohlušujícím hřmotem tub a do toho rachotí hromové údery cimbálu a bubnu, vší silou vytloukané na kůži úst chijskými rakijemi a mastikami!
Soudil také, že toto připodobnění může sahat ještě dál, že pod klenbou patra mohou koncertovat i kvarteta strunných nástrojů, s houslemi, zastupovanými starou pálenkou, opojnou a jemnou, ostrou a útlou, s violou, kterou napodobuje robustnější, patetičtější, temnější rum, s vespetrem, jež je srdceryvné a táhlé, melancholické a hladivé jako violoncello, a s kontrabasem, jadrným, důkladným a tmavým, jako čistá a stará hořká. Bylo dokonce možno, jestliže si člověk přál utvořit kvinteto, připojit ještě pátý nástroj, harfu, kterou imitovala s dostatečnou věrohodností chvějivá chuť, stříbřitý, zřetelně oddělený a křehký tón ostré kmínky.
Ani tím však ještě podobnost nekončila: v hudbě likérů existovaly i vzájemné relace tónů, tak třeba, aby byl uveden jen jediný příklad, benediktinka představuje jakýsi molový tón k onomu durovému tónu, který má v obchodních partiturách označení zelená chartreuska.
Na základě těchto principů dospěl pomocí všelijakých vědeckých experimentů tak daleko, že si mohl přehrávat na jazyku mlčenlivé melodie, němé a velkolepé pohřební pochody, že mohl slyšet ve svých ústech sóla mátového likéru, dueta vespetra a rumu.
Dokázal dokonce transponovat do svého ústního ústrojí skutečné hudební skladby, při nichž sledoval komponistu krok za krokem, vyjadřoval jeho myšlenku, jeho hudební efekty, jeho nuance sloučením nebo zkombinovanými kontrasty likérů, vytvářením zkusmo objevovaných a umných směsí.
Jindy komponoval melodie sám, hrál pastorály se slabým likérem z černého rybízu, který mu rozklokotal v hrdle perlící se slavičí zpěvy, a s něžným kakaovým krémem, který trylkoval sirupově sladké idyly, jako bývaly za dávných časů všelijaké ty „Estelliny romance“ a „Maminko, ach, jak povím vám…“
Ale tohoto večera se des Esseintovi nechtělo naslouchat chuti hudby, omezil se na to, že na svých varhanních klávesách vyloudil jediný tón, a vzal si odtud číšku, kterou naplnil pravou irskou whisky.
***
Tento text je úryvkem z knihy
Joris-Karl Huysmans: Naruby, Dokořán 2022
O knize na stránkách vydavatele
Mimochodem, tato kniha, „bible dekadence“, česky vyšla ve dvou různých překladech; protože jazyk je v tomto případě pro efekt stejně důležitý jako obsah, vážným dekadentům doporučuji zkusit oba překlady.
