Běžné elastické materiály fungují tak, že když je v jednom směru natahujete, v kolmém se smršťují. Kromě toho existují materiály tzv. auxetické (neboli se záporným Poissonovým číslem), kde deformace probíhá stejně ve více směrech – asi jako kdyby se materiál na(vy)fukoval – což nakonec ukazuje, že záleží i na tom, zda změny velikosti posuzujeme ve 2D nebo ve 3D. Zajímavým případem je korkový uzávěr lahví – když ho vtlačíme do láhve o menším průměru, výška se nezmění. Poissonovo číslo je v tomto případě 0.
Novou technologickou finesou je tzv. poloauxetický materiál – ať se na délku tahá nebo stlačuje, na šířku se v reakci na to vždy roztáhne. Základem tohoto materiálu je borofen (2D varianta bóru), do něhož se přidalo palladium a výsledně dostaneme sloučeninu (nebo spíše „slitinu“?) s chemickým vzorcem PdB4. Využití by tento materiál mohl najít v magnetooptice, samozřejmě obecně v nanotechnologiích. Materiály takto fungující na makroskopické úrovni by mohly mít aplikace tam, kde uplatňují auxetické materiály, např. u různých ochranných pomůcek (oblečení, cyklistické přilby…); někdy by bylo výhodnější poloauxetické chování. V jiné verzi by mohlo obnášet smrštění bez ohledu na sílu působící v kolmém směru.
Mezinárodní výzkumný tým vedl chemik Thomas Heine z Technické univerzity v Drážďanech.
Fengxian Ma et al. Half-Auxeticity and Anisotropic Transport in Pd Decorated Two-Dimensional Boron Sheets, Nano Letters (2021). DOI: 10.1021/acs.nanolett.0c04154
Zdroj: Dresden University of Technology / Phys.org